Ministr financí se rozohnil nad údajně „neuvěřitelným“ výrokem Ústavního soudu, který shledal, že vládou kvapně odhlasované škrty ve stavebním spoření byly nezákonné. Ústavní soud rozhodl, že zpětné rušení výhod u jednou platně uzavřených smluv je v rozporu s pravidly právního státu. Kalousek ihned vážným hlasem varoval, že v tomto roce bude následkem rozhodnutí soudu chybět veřejným rozpočtům šest miliard korun, které bude někdo hořce postrádat. Jako nejsnadnější způsob úspory ve vládě prosadil zrušení dotací krajům na regionální železniční spoje. Kraje vedou sociálně demokratičtí hejtmani, a tak ministr financí budí dojem, že se chce pomstít ČSSD za vyhraný podnět k Ústavnímu soudu. Je to smutné, protože tuto Kalouskovu pomstu odskáčou v první řadě občané.

Kalousek však svůj boj nevzdává, ani pokud jde o samotné stavební spoření: hned oznámil, že bude třeba státní podporu spoření úplně zrušit. Ministr takzvané „vlády rozpočtové odpovědnosti“ chce zrušit finanční produkt, který prostřednictvím státního příspěvku motivuje ke spoření miliony drobných střadatelů v této zemi. Právě jistota státní podpory často přiměla i nízkopříjmové domácnosti, aby takto spořily a vytvářely si rozumnou rezervu pro budoucnost.

Vláda svými zásahy do právní jistoty lidí vytváří nebezpečnou atmosféru. Nedosti na tom, že podle posledního průzkumu agentury CVVM této vládě důvěřuje pouhých 21 % lidí. Atmosféra nedůvěry se dávno rozšířila z politiky i na celkové tržní prostředí v zemi. Občané jsou vystaveni neustálým změnám daní a jiných předpisů upravujících práva a povinnosti vůči státu. Nemají přitom pocit, že změny směřují ke zjednodušení a větší průhlednosti pravidel, o sociální spravedlnosti ani nemluvě. Pokud mezi lidmi panuje nejistota ohledně budoucnosti, nebudou mít o spoření zájem a logicky se rozhodnou pro krátkodobý efekt spotřeby.

Pokud se ministr financí po mnoha letech své politické kariéry najednou rozhodl hledat úspory v systému, mohl by se eventuálně porozhlédnout i někde jinde, než u drobných střadatelů nebo u podpory regionálních železničních spojů. Dodnes například v naší zemi obíhají tzv. akcie na doručitele v listinné podobě. Jde o nechvalně proslulé anonymní akcie, proti kterým dosud vláda nechce zakročit. Bývalý ministr vnitra John proti stávající praxi nic nepodnikl ani v náznaku, a tak od něj nelze nic očekávat ani nyní v jeho účelově zřízeném protikorupčním křesle. Anonymní akcie přitom ve vyspělých (a dokonce ani v řadě rozvojových) zemích nemají místo. Česká republika je v tomto ohledu naprostou výjimkou ve společnosti rozvinutých států OECD. Dokud u nás bude možné, aby politici, starostové nebo vysocí státní úředníci mající vliv na rozdělování veřejných zakázek tajně drželi akcie na doručitele, nepodaří se ministrovi financí Kalouskovi nikoho přesvědčit o tom, že je nutné utahovat opasky ve stavebním spoření.

Autor je místopředsedou Evropského parlamentu

Převzato z LiborRoucek.blog.idnes.cz se souhlasem autora