Průzkum MF DNES dokazuje, že cenový posun byl mírný a odpovídal optimismu ekonomů. Nákupní košík podražil o dvě procenta, což je méně než čtyři procenta navýšení daně. Skeptik samozřejmě odpoví, že obchodníci napočítali vyšší daň do svých cen mnohem dříve, a bude mít pravdu. Optimista zase nepřehlédne, že některé potraviny začaly zlevňovat, a to nejspíše bude pokračovat. Například v případě mléčných výrobků české ceny následovaly německé na cestě vzhůru s několikatýdenním zpožděním a máme důvod se domnívat, že pohyb na druhou stranu bude probíhat obdobně. A v Německu je máslo skoro o deset procent levnější než v českých supermarketech. I jihočeská Madeta nakonec také minulý týden opětovně získala již zrušený kontrakt na dodávky mléka od jihočeských farmářů při nákupních cenách, které ještě před nedávnem označovali producenti mléka ve srovnání s těmi německými za směšné.

Realistický pohled na ceny musí být spíše zdrženlivý. Potraviny jsou zbožím nevyzpytatelným a na drobných posunech daní fakticky nezávislým. Na jejich odbyt může mít vliv nejen úroda či neúroda daná počasím, ale i choroby zvířat, jako třeba ptačí chřipka, či změny nákupních zvyklostí v lidnatých asijských zemích.

Sami výrobci potravin však dnes zdaleka nejčastěji mluví o tom, že ceny zvyšují především v důsledku zdražování energií. Nejde jen o to, že jsme si zvykli chodit do hypermarketů jak ke dvanácti měsíčkům v lednu pro jahody, jejichž dovoz z Chile kvůli cenám leteckých paliv pochopitelně podraží. Ceny elektřiny vnímají pekaři, mlynáři i řezníci daleko palčivěji než zvýšení DPH. A ono i chlazení špekáčků či tavených sýrů v prodejních boxech stojí čím dál více.

A energie budou čím dál dražší. Nejen pro zvyšující se spotřebu a zablokovanou výstavbu nových zdrojů, ale i z důvodu masivní podpory pěstování biopaliv. Je přitom celkem jedno, že v Česku zatím tomuto pomatení smyslů padla za oběť jen malá část zemědělské půdy. Jestliže plocha produkuje drahou řepku na bionaftu, tak musí být drahá i pšenice, protože jinak by ji nikdo nepěstoval. A zrovna v tomto okamžiku se zdá, že končí období konsolidace maloobchodu, tedy srozumitelněji řečeno – konkurenční boj mezi řetězci je dobojován a tržní podíly rozděleny. Přitom to byla právě ostrá soutěž řetězců a jejich mnohdy nevybíravý tlak na výrobce, co v minulých letech drželo ceny českých potravin při zemi, i když ve světě docházelo ke kolísání cenových hladin v poměrně velkém rozsahu. Obchodníci si po odchodu méně úspěšných prodejců z ČR mohou oddychnout a začít slušně vydělávat. Samozřejmě na spotřebitelích. A je jasné, že se lépe vydělává na prodeji dražších rohlíků než těch nejlevnějších. Konkurence oslabila, a tak vzniká nový prostor pro zdražování.

To vše jsou důvody, proč tentokrát nelze čekat zlevnění potravinářského zboží někam na úroveň poloviny loňského roku. Tedy alespoň ne do podzimu. Nikdo totiž neví, co a v jaké kvalitě se letos sklidí u nás i v zemích, jejichž zemědělská produkce určuje světové ceny, a podobně mohou působit nepředvídatelné pohyby kurzu dolaru či eura. Může se stát cokoli a ceny vyrazí nahoru či dolů bez ohledu na vůli všeználků analytiků. Prostě ten, kdo bez zaváhání tvrdí, že jsme na konci éry levných potravin, je člověk s nedostatkem životních zkušeností, a ten, kdo tvrdí že za pár týdnů bude zase líp, by měl svůj optimismus raději rychle zmírnit. Za posledních patnáct let totiž nejspíš nebylo méně jasné, kolik dáme za svůj oběd příští rok, než je dnes.

MfD, 21.1.2008

Autor je komentátor deníku MF Dnes