V předchozím článku jsem napsal, že západní hospodářství vyřešila problém nedostatku a obtíže jim teď připravuje nadprodukce, protože se ekonomika stále ještě řídí pravidlem „Co lze vyrobit, to se musí vyrobit a co se vyrobí, to se musí prodat“.

Plaťte otiskem prstu

Muset prodat zboží, kterého je příliš mnoho, znamená vynutit spotřebu. Jaképak vynucování spotřeby, protestujete. Ke konzumu přece ještě nikoho nutit nemuseli. Na první pohled má tahle námitka něco do sebe, ale co říkáte na tohle? Mladší z vás si mohou od rodičů nechat vyprávět o tom, že dříve pračka, lednička nebo vysavač vydržely déle než dnes a ti mladší z Vás již jistě někdy zaplašovali pochyby, jestli nejnovější model mobilu opravdu potřebují k něčemu jinému než jako statusový symbol.

Když namítnete, že to jsou jenom neověřitelné vzpomínky anebo pocity, tak upozorním na to, že moji tézi o nezbytnosti konzumu plně sdílí vlády, národní banky a firmy. Tito tři hráči jsou si zajedno v tom, že spotřebu je třeba „povzbudit“ po dobrém nebo po zlém. Proč? Protože přestane-li hospodářský růst, zkolabuje západní politický a ekonomický systém.

Jak konzum postrčit po dobrém popsal nedávno víceprezident společnosti Visa Mark Nelson v rozhovoru se Seznamem. Prohlásil v něm, že již existuje technologie, která umožní, aby se k platbě na obchodním terminálu použil otisk prstu nebo snímek obličeje. Takže již brzy budete moci koupit ještě o chlup jednodušeji a o zlomek vteřiny rychleji, než kdybyste šátrali po „zastaralé“ bezkontaktní kartě.

Konzum chtějí usnadnit také Evropská komise a vlády členských zemí EU. A proto se (podle nařízení EK) bude od září na internetu moci platit ještě jednodušeji.

Brzy už peníze pod slamníkem neukryjete

Konzum povzbuzuje nebo spíše vynucuje i ta skutečnost, že banky platí nulové úroky. Místo aby v nich lidé mohli své peníze rozmnožovat, tak jim vlastně (třeba přes poplatky) ubývají.

Může za to hlavně Evropská centrální banka, která uměle zlevňuje půjčky státům a firmám. Celá řada (jiho)evropských států „řeší“ svou zadluženost tím, že dělá další dluhy. Díky ECB to jde velmi snadno. A hodně firem přežívá jenom díky tomu, že šéf ECB Mario Draghi nabízí peníze „za hubičku“. Ve standardním tržním prostředí by takovým firmám nikdo nepůjčil a zkrachovaly by.

Jedna z posledních možností, jak může obyčejný člověk znehodnocování vlastních úspor aspoň zpomalit, je vybrat si peníze z účtu a strčit je pod slamník nebo zakopat v zahradě za domem.

Ale vlády a centrální banky nemilují šetřílky a potřebují lehkomyslně utrácející spotřebitele. Proto musí najít řešení, jak lidem hotovost schovanou pod slamníkem znechutit. Spojence našli v nadnárodních finančních institucích. Ekonomové Katrin Assenmacher-Wescheová z Evropské centrální banky a Signe Krogstrup z Mezinárodním měnového fondu nedávno navrhli, aby hotovost uložená třeba doma ve sklepě ztrácela hodnotu stejným tempem jako peníze uložené v bance.

Oba autoři navrhují, aby byly zavedeny dva druhy cen. Takže při placení kartou by cena byla nižší než při koupi za hotové. Představitelná je pro experty také dodatečná negativní úroková sazba na hotovost. Byla by to novinka, totiž daň trestající nekonzumování.

To všechno sice zní dosti neuvěřitelně, ale ve skutečnosti jsou to jen kroky na cestě k něčemu mnohem závažnějšímu. Jde o úplné odstranění hotovosti a z toho plynoucí kompletní kontrolu občanů. Papírové peníze jsou poslední bašta svobody a sebeurčení.

Převzato z blogu se svolením autora

Autor je nezávislý analytik, poradce a kouč