Zahraniční banky si loni poslaly domů 41 miliard korun

Je 41 miliard málo nebo moc? Je to v době, kdy bankovní byznys v ČR jen „kvete“? Investují tyto banky v naší zemi dostatečně? Pomáhají rozhýbat naši ekonomiku? Otázek tohoto typu je mnoho.

Suma peněz je to na první pohled velká, i když vzhledem k rozsahu aktivit těchto bank asi tak veliká není. Není ale malá vůči jejich zisku – při slabé konjunktuře západoevropských zemí. Je to hodně i vzhledem k tomu, že nám tyto banky za peníze, které do nich vkládáme, neplatí žádné úroky. Je to hodně i proto, že si tyto banky v loňském roce poslaly domů 75 % zisku, kterého u nás docílily. Nechaly tu jen 25 %.

Hlavní příčinou toho všeho je „socialistická“ privatizace českých bank do rukou bank zahraničních. Nemělo by být zapomenuto, že socialisté nejdříve jakoukoli privatizaci bank zablokovali – známá podmínka předsedy rozpočtového výboru Wagnera při hlasování pro přijetí státního rozpočtu na rok 1997.

Když se socialisté v roce 1998 dostali k moci, okamžitě opustili důležitý krok naší transformace – tzv. „českou cestu“ našeho bankovnictví. Přes veškerou rétoriku vycházející z jejich ideového odporu ke kapitálu a bankám (ale i bankéřům a finančníkům) naprosto bezelstně uplatnili svůj internacionalismus, preferenci bankéřů cizích před českými. Proto „dávali“ banky za korunu, nejen v přeneseném slova smyslu. Belgický vlastník ČSOB si musí mnout ruce – loni z ČSOB vytáhl téměř 15 mld. korun, neboť původně malá ČSOB dostala naši druhou největší banku, IPB, darem za jednu korunu. Proto „očišťovali“ banky, aby motivovali cizí vlastníky, ale nikomu domácímu by to neudělali.

Kdy už toto všechno bude u nás pochopeno? Kdy se budeme vracet k rozumu? Kdy už začneme rehabilitovat pohled na 90. léta? Rehabilitace obvykle přicházejí – stejně jako restituce – po revolucích. Musí zase přijít nějaká?