Po Americe je v recesi i velká část západoevropských zemí, záporný růst vykázala i eurozóna. Jen česká ekonomika zrychlila krok. Slovensko sice pořád roste rychleji, ale i tam zpomalují. Pouze Češi, potížisté známí po celé EU, jdou zase proti proudu. A laici žasnou, zatímco odborníci se diví. Nic jiného než divení jim zatím nezbývá, protože odhad Českého statistického úřadu, podle něhož se růst českého hospodářství zrychlil ze 4,6 meziročního tempa růstu ve druhém čtvrtletí na 4,7 procenta ve čtvrtletí třetím, neříká nic o tom, jaká je jeho struktura a co se na vývoji české ekonomiky v současnosti podepisuje nejvíce. Možná je to vývoj exportu, který dosahuje dobrých výsledků a jemuž nepochybně pomáhá mírné oslabení koruny, které začalo na počátku léta. A docela možné je i to, že se vrací i paradoxní efekt pozitivních dopadů německých potíží na českou ekonomiku, který známe z počátku století. Když se německá ekonomika v roce 2003 dostala do potíží, tak německé firmy hledaly cesty ke snížení nákladů a našly je za šumavskými kopci, kde byly tehdy mzdy drasticky nižší a výroba podstatně levnější. Levnější dodávky z Česka pomáhaly německým společnostem přežít krizi a zatápěly pod českým hospodářským růstem.

Právě tehdy začal náš ekonomický boom, který vrcholil loni a předloni.

Logickou otázkou však je, proč stejný efekt nezaznamenává i slovenská ekonomika. Čert ví. Možná byl tamní růst vyvolaný reformami vlády Mikuláše Dzurindy již u konce s dechem a výrazně by klesal, i kdyby krize nebyla. Možná teď české ekonomice pomáhají Topolánkovy skromné reformy, především snížení daní obsažené v reformním balíčku.

Nicméně vyvozovat z jednoho jediného a navíc předběžného čísla nějaké dalekosáhlé závěry by bylo hodně předčasné a naivní.

Podmínky pro obchod se v Česku zhoršují stejně jako všude jinde na světě, byť v tuto chvíli možná trochu pomaleji. Dostupnost úvěrů se zhoršila a cítí to tak již třetina podnikatelů sdružených v Hospodářské komoře. Developeři přehodnocují své plány, odkládají stavby nových projektů a zpomalují ty rozestavěné. Stavebnictví se v posledních měsících letošního roku určitě výrazně zpomalí, i když ho budou do určité míry podporovat rozsáhlé státní investice do stavby nových silnic a dálnic. Lidé, vyplašení každodenní mediální masáží zpráv o krizi, také přibrzdí s utrácením. A je velmi sporné, jak se bude dařit exportérům využívat příležitostí, které jim nabídne slábnoucí koruna. Mimochodem: právě v tomto okamžiku, kdy koruna pomalu, ale přece putuje někam k rozumnému kurzu 26 korun za dolar, by bylo opravdu velmi hloupé stanovit brzký termín přijetí eura, a tím tento trend vmžiku obrátit.

Každopádně ty horší časy přicházejí a nadějné číslo ze statistiky na tom mnoho nezmění.

Teď se ukáže, nakolik byli čeští podnikatelé prozíraví v dobách mimořádně příznivých. Nakolik mají nyní rezervy kapitálu, jak chytře investovali do nových výkonných technologií a do inovací svých výrobků, nakolik se naučili řídit své firmy v prudkém větru a vysokých vlnách, kterými museli projít, když bojovali o své místo na světových trzích. Prostě kolik sádla nabrali pod kůži v dobách hojnosti.

Zvláště v byznysu totiž platí moudrost našich babiček vychovaných světovými válkami: Až tlustí budou hubení, tak hubení budou studení.

MfD, 15.11.2008

Autor je ředitel redakcí týdeníků Czech Business Weekly a Profit