Události kolem odhalení ruské diverzní akce proti vojenskému skladu ve Vrběticích mají dle mého soudu jen jedinou pozitivní rovinu. Konečně přestal být hlavním tématem zpráv vir covidu.

Poté, co Rusko dle některých znalců diplomacie překvapivě přistoupilo na podmínku „striktní parity“ mezi počtem diplomatů a personálu na české i ruské straně, se situace blíží zřejmě k jakémusi „uklidnění“. Pokud do počtu zaměstnanců započtou Rusové více jak stovku ruských občanů pracujících pro naši ambasádu, budou naše aktivity v Rusku paralyzovány dvojnásobně. Jako údajné „vítězství“, jak o tom někteří specialisté na vztahy s Ruskem hovořili v ČT, bych to proto neviděl. Jak velkou roli v ruském postoji hraje jeho zájem na zlepšení rusko-amerických vztahů, se uvidí. Jen nepřímo se o nabídce amerického prezidenta Joea Bidena na jednání s Vladimirem Putinem vyjádřil americký zpravodaj ČT David Miřejovský.

Aniž by explicitně zmínil Bidenovu nabídku na jednání s Putinem a ani jeho slova o tom, že se s Ruskem musí Spojené státy pustit do práce (viz můj komentář Biden na Vrbětice kašle), oznamoval na ČT v Událostech 22.4.2021, že zatímco „liberálové“ podporují výzvu Bidena na setkání s Putinem, „konzervativci“ takovou nabídku odsuzují, protože by v současné situaci byla výhodná pro Rusko a to by si i diktovalo, o čem se jednat bude a nebude.

Miřejovský poukazoval na to, že právě Joe Biden navrhl mezinárodní on-line konferenci o záchraně klimatu, na které zasedl za pomyslným stolem i s ruským prezidentem. Biden tvrdí, že právě v otázce klimatu lze s Ruskem nalézt společný postoj. Na konferenci Biden oznámil záměr snížit produkci skleníkových plynů v USA o více než 50 % oproti roku 2005 v následujících deseti letech. EU v tom vidí příležitost zvýšit i cíle snížení emisí skleníkových plynů v členských státech.

Realita je ovšem taková, že dnes nejvíce rozšiřuje produkci elektrické energie z uhlí Čína a na tuto zemi připadá každý rok větší podíl. V roce 2020 měl podíl nových uhelných elektráren na světě postavených v Číně přesáhnout 50 %. Biden v oblasti záchrany klimatu spoléhá i na Čínu, když by i s ní chtěl jednat o redukci skleníkových plynů.

O produkci skleníkových plynů lze nalézt poměrně přesné informace. Podle údajů z roku 2012 a 2016 je pořadí států následující:

Z tabulky je patrné, že se mezi lety 2012 až 2016 zvýšil zejména podíl Číny a USA na světových emisích a že se pouhých šest států světa podílí na asi 60 % produkce skleníkových plynů. Pointa je však ještě v další statistice. Přepočteno na počet obyvatel, je pořadí jiné.

V přepočtu na obyvatele jsou nejhorším znečišťovatelem Spojené státy a Čína je na tom podobně jako EU. Indie se díky téměř stejnému počtu obyvatel jako v Číně „krčí“ na posledním místě s emisemi na obyvatele desetkrát menšími, než mají USA. Státy jako Indie a Čína tedy mají při jednáních velkou možnost poukazovat na to, že jejich produkce skleníkových plynů na hlavu je relativně nízká. Argumentují, že pro svůj rozvoj uhelnou energetiku potřebují. Současně lze vidět, že i kdyby USA splnily Bidenův záměr do roku 2030, dostanou se v produkci plynů na hlavu na dnešní úroveň Číny či EU. Čína by tedy musela defacto zastavit výstavbu nových uhelných zdrojů, což nelze očekávat. A to ještě pomíjím zcela úvahy o tom, jak moc se skleníkové plyny podílejí na takzvaných klimatických změnách a zda nejde spíše o oscilaci v režii přírody.

Samozřejmě, diskutovat o změnách ve struktuře energetiky a vést mezinárodní dialog alespoň v této oblasti je stále lepší než své soupeře podezírat a sankcionovat. Fakticky ale krize v česko-ruských vztazích ukázala, že covid zmizel z hlavních zpráv jako pára nad hrncem. A je to možná i dobře, protože nám připomněl, že se politika dělá i v době covidové a zcela jistě i v době postcovidové.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz