Automobilová doprava se podílí na znečištění životního prostředí asi jednou třetinou. Lidé, kteří bydlí u rušné křižovatky či výpadovky, řeknou, že je to mnohem více. Omezení nebo úplná eliminace výfukových plynů by byla nesporným přínosem pro vzduch, který dýcháme, snížilo by se vypouštění tolik kontroverzního CO2.

Je pravda, že na silnicích se objevují tzv. hybridní vozy, které by spotřebu uhlovodíků a produkci zplodin měly snižovat, ty ale tvoří stále jenom zlomek celkového vozového parku. Vzhledem k cenám ropy lze předpokládat, že takováto vozítka budeme vídávat stále častěji.

Příští generace bude mít větší kapacitu akumulátorů, které se budou nabíjet ze sítě. Dojezd na elektřinu bude delší a pomocný spalovací motor bude provozován stále méně.

Přestože hybridní automobil, který by měl cenu a technické vlastnosti běžné Fabie, dnes v nabídce žádného výrobce není, dá se předpokládat, že vývoj půjde tímto směrem.

Ponechme stranou, že bude nutno zvládnout sériovou výrobu, servis, zvláště pak výrobu a recyklaci nových typů akumulátorů. Nevíme, jak se takový výrobek bude chovat po dvaceti letech provozu. Nemáme zkušenosti, kam s ním. Nový pohon bude mít veliký vliv na elektrickou rozvodnou soustavu, a to ať již budeme nabíjet doma, nebo u příslušné nabíjecí stanice.

Dostáváme se k tomu základnímu. Kde budeme brát elektrickou energii potřebnou pro provoz plug-in hybridů a čistých elektromobilů.

V naší republice jsou asi tři miliony osobních vozidel (odhad). V akumulátorech by běžný řidič vozil asi 150 – 200 kWh energie. Někomu na týden, někomu na měsíc. Kde brát a nedovážet, když dovážet, pak odkud a za kolik.

Nikdo zřejmě nepředpokládá, že bychom tuto energii získávali z ropy či uhlí. Pokud bychom se zaměřili na energii získávanou spalováním plynu, je potřeba si uvědomit, že i tento musíme dovážet, platit stále víc, a je otázkou, zda by nebylo výhodnější současný spalovací motor pouze upravit na zemní plyn.

Jihočeské mažoretky s Dětmi země a další organizace spadlé ze stromů nám navrhnou úspory, alternativní zdroje atd., ale jenom velmi přibližný výpočet napoví, že k běžnému provozu našeho osobního vozového parku bychom museli postupně vystavět nějakých 10 000 (slovy tisíce!) větrných elektráren. Stále uvažujeme pouze osobní vozidla – malé dodávky v ČR. Při elektrifikaci autobusů, nákladních a stavebních či zemědělských strojů by byl počet násobně větší.

Taková výstavba je samozřejmě holý nesmysl, se kterým nemůže souhlasit ani ten nejzarytější zelenáč. Podotýkám, že jsem si vědom toho, že plně elektrický 40tunový trailer je hudbou daleké budoucnosti. Spalovací motor asi nebude možné nahradit všude, ale uvažujeme v horizontu desítek let a nikdo neví, co technický pokrok přinese.

Nechtěl jsem se příliš pouštět do spekulací o budoucnosti ve vývoji automobilové dopravy, ve hře jsou i varianty spalování vodíku nebo používání palivových článků, ale i H2 je potřeba nějakým způsobem vyrábět a distribuovat.

Proto jakýkoliv pohyb vpřed, nejenom v oblasti silniční dopravy, ale i v ostatních odvětvích, bude vyžadovat veliké množství čisté a spolehlivé elektřiny, kterou u nás není možné ekonomicky, ekologicky ani technicky získávat jinak než z moderních jaderných zdrojů.

Nový obtížný cíl, jakým stavba atomové elektrárny nesporně je, by mohl pročistit i naši politickou scénu, na hlouposti by prostě nebyl čas, možná ani chuť. Neschopní poslanci by se nemohli schovávat za buržoazní fráze ani bruselská přikázání. Obzvlášť to platí pro dnešních šest poslaneckých postů Strany zelených.