20.9.2019 | Svátek má Oleg


EKOLOGIE: Jak hrabiví hraboši hrabali

17.8.2019

Chroustí kalamita na Břeclavsku mediálně moc nezaujala, jedovaté housenky taky ne, tak teď hurá na hraboše! Řekli si novináři a šli na to.

Hraboší pohroma je konečně téma, které má tu správnou novinářskou šťávu. Pro skupinu A jsou hraboši ňuňu ťuťu zvířátka s očičkama jako korálky a koneckonců živí tvorové a součást ekosystému. Pro skupinu B jsou to strůjci milionových ztrát. A teď se hádejte o vlastnictví té jediné Pravdy s velkým P! Sledovanost a čtenost médií stoupá, reklamy se pak jen pohrnou.

Popravdě - straním spíše ekologům (těm skutečným, erudovaným). Zemědělcům bych fandil v okamžiku, kdy by se chovali ne jako podnikatelé v zemědělství, ale jako ti, které pracně živí péče o náš nenahraditelný národní poklad, o zemědělskou půdu. Ano, já vím, mantra: „Tak si to dělejte sami, když máte tolik rozumu. Já musím taky z něčeho žít. Nebyl jsem na dovolené ani nepamatuju. Daně nás ničí, výkup nás ničí, dotací je málo. A tak dále.“ Já vím. Práce v zemědělství mě v životě živila jen dva měsíce, ale vím, že to není žádný med. Na druhou stranu vím, že ani práce slévače, policajta, zdravotní sestry nebo hasiče není žádný med. Práce zemědělce nejsou ani žádné galeje. A ukažte mi zemědělce, nebo vůbec kohokoli jiného, kdo by prohlásil - já se mám dobře, mám všechno, co potřebuju. Ne, u nás je zvykem jamrovat nad tíhou života.

Hraboši jsou v tom nevinně. Ještě se nestalo, že by se nemnožili v cyklech s několikaletými maximy a minimy. Ještě se nestalo, že by během roku neměli jeden populační vrchol na jaře a druhý na podzim. Tu jarní populaci pomáhali vždy decimovat hnízdící draví ptáci a lasicovité šelmy, tu podzimní likvidovaly především lišky, lasice a káně ve spolupráci s mrazem. Funguje to dokonce tak, že když samice sov a dravců zjara loví extrémní množství březích hraboších samic, hormonálně to u nich podpoří vyšší produkci vajíček. Jenže se v naší zemědělské krajině evidentně něco mírně pokazilo. Můžeme to zkusit svést na světové židovstvo nebo na pražskou kavárnu, ale to zrnko písku do soukolí ekologických vztahů v zemědělské krajině evidentně vhodil někdo jiný.

Začnu (bez pořadí důležitosti) příčinou číslo 1. V češtině máme přece krásné úsloví „kouká jako čerstvě vyoraná myš“. Když se zabere radlicí do větší hloubky, spotřebuje se sice více nafty (klimaalarmisté omdlívají), ale přece jen se dost těch myší neboli hrabošů vyoře. Tu a tam i přizabije. Na tohle vždycky čekala hejna vran, krkavců a racků za asistence čápů, volavek, kání a poštolek. Peníze za naftu se následně nemusely vynakládat na deratizaci. V okamžiku, kdy se z ekonomických důvodů jenom tak pošolíchá povrch půdy, hraboši zůstanou v norách. Dělejte to pět let po sobě a ptáci se vykašlou na to, aby hlídali, jestli zemědělské stroje začínají s orbou. Zhutnělá půda pod povrchem je také ideální stavební terén pro hrabání bytelných chodbiček. Lišky se k hlodavcům nedohrabou a vzdají to.

Příčina číslo 2. Výše zmínění hrabošožraví ptáci si budou hledat potravu jinde. Až na káně a poštolky, a i ty si raději zaletí nad pastviny. Proč? Let nad polem můžeme přirovnat k plavání nad hloubkou. Člověk ani poštolka nemohou jen tak přestat a odpočinout si. Šli by nemilosrdně dolů. Něco jiného je plavat nad hloubkou, pokud máme na dosah člun. Chvilka odpočinku a plave se dál. I dravý pták, pokud si může v těsném sousedství pole odpočinout, se tu zdržuje déle a uloví více hrabošů. Slyším naše zemědělské podnikatele: „A to mám teď rozmisťovat na poli berličky pro dravce, když už je úroda zničená?“ Dovolím si odpovědět: „Ne, s tím jste měli začít tak před pěti lety. Když už jste se tedy nedohodli s myslivci nebo s klubem turistů, skauty, prostě s kýmkoli, na vysázení stromořadí a remízků kolem polí.“ Vaši opeření deratizátoři se vám na takové podmínky vykašlou. Navíc ono to opravdu kromě berliček chce i pár vyšších stromů, kde by ti dravci zahnízdili, to vám nedošlo? V centru Prahy hnízdí poštolky i v okolí Václavského náměstí - a loví na Letenské pláni. Káně klidně krouží i nad kolejištěm u Libeňského nádraží, protože má v okolí remízek na hnízdění.

Pro jednoduchost už jenom jednu, třetí příčinu. Nastal čas žní a zemědělští podnikatelé se probudili. I propáníčka, to tu ale máme hrabošů! Kde byli tito odborně zemědělsky vzdělaní správcové půdního pokladu naší země, naši živitelé, když na jaře poprvé muselo být jasné, že letos hrabošů nebude málo? Co na jaře dělali? Tehdy, když ještě těch nor nemohlo být tolik jako v srpnu, by možná dokonce ještě šlo (třeba jsem naivní, nevím) nahnat pár chlápků na pole a jednotlivé nory vyplynovat. To je přece legální deratizační metoda, navíc téměř ekologická. Asi bych za následující názor dostal po čumáku, ale skoro to vypadá (opakuji: skoro to vypadá), na strategii „nechám si sežrat úrodu, dostanu odškodnění, ušetřím náklady za sklizeň a za rok můžu zdražit“. No jak říkám, skoro to tak vypadá.

Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.