Technik občas zůstane stát v němém úžasu. Nedávno mě zaujala zpráva o českém projektu elektrizace v Masuku (Zambie). Technické podrobnosti v odkazované zprávě nebyly, nicméně umožňuje nám získat alespoň velice hrubou představu o celém projektu. 

Jistá česká humanitární organizace vybudovala v roce 2006 v Zambii solární elektrárnu, údajně největší v subsaharské Africe. Z elektrárny měla být napájena lékařská klinika, škola, čerpadla přilehlých studen a domky ředitele školy, jeho zástupců a části učitelského sboru (většina čtenářů pokračuje dále ve čtení, osoby s elektrotechnickou kvalifikací již bezděky povytahují obočí). A jaká je stávající situace? Cituji:
„Klinika si už pořídila dokonce nabíjecí lampy, které fungují zhruba dva dny. Pak je musí někdo odjet nabít do hodinu vzdáleného města. To nikdo nedělá, a tak lampy leží pohozené ve skříni a svítí se postaru – svíčkami.“

Elektrárna je více než rok nefunkční. Prý i přesto, že jednotlivá zařízení byla dodána od renomovaných evropských firem (sic!). Panely jsou mechanicky poškozené, zkratované, popř. ukradené. V průběhu provozu byly problémy s regulátory dobíjení a řídicí jednotkou čerpání vody. Vypadá to tak, že se postupně porouchalo vše, co se jen porouchat mohlo a následně začala jednotlivá zařízení přecházet do soukromého vlastnictví okolního obyvatelstva. Osobně optimisticky předpokládám, že k tomuto jevu začalo docházet až po ukončení funkčnosti systému jako celku.

Aby bylo naprosto jasno. Rozhodně nemám v úmyslu se vysmívat nebo znevažovat práci humanitární organizace, která se snaží přinést obyvatelstvu subsaharské Afriky lékařskou péči a vzdělání. I z tohoto důvodu nebudu ve svém textu uvádět její jméno. Právě naopak, práce této organizace si osobně vážím. 

Chci pouze upozornit, že k vybudování nikoliv virtuálního ale reálného, tj. funkčního a spolehlivého, technického díla nestačí pouze peníze od dárců na kontě a horoucí nadšení pomáhat a (zřejmě) přílišná četba environmentálních příruček o ušlechtilosti zavedení „bezemisní“ či „nízkouhlíkové“ energetiky v rozvojovém světě.

Na tento rok se prý chystá „opravárenská mise“, opět s finanční spoluúčastí ministerstva zahraniční ČR, která bude mít za úkol přivést lokalitu zpět do jednadvacátého století. Před vysláním této „elektrikářské skupiny“ si dovoluji jako technik udělit jednu radu.

A to následující: kontaktovat renomovanou firmu zabývající se projektováním elektrických sítí, seznámit odborníky se svým bohulibým záměrem a nechat si zpracovat realizační projektovou dokumentaci elektrizačního systému příslušné lokality. Předpokládám, že odborníci při konzultacích investorovi vysvětlí reálné možnosti využití solárních panelů jako „zeleného bonusu“ – tj. doplňkového zdroje k hlavnímu lokálnímu energetickému zdroji (osobně předpokládám malou dieselgenerátorovou stanici). Renomovaná projektová kancelář bude samozřejmě schopna zpracovat projektovou dokumentaci v anglickém jazyce, včetně podrobné technické specifikace, a v projektu rovněž zohlední drsné klimatické podmínky subsaharské Afriky.

Pokud si autoři záměru nenechají vysvětlit technická omezení fotovoltaických systémů výroby elektřiny a budou se snažit mocí mermo budovat v rámci svých humanitárních projektů energetickou infrastrukturu podle idealistických receptů Greenpeace (Energetická revoluce) a Světového fondu na ochranu přírody (Living Planet Report), mohou Masuku přejmenovat na Energia-Utopia a založit si cestovní kancelář, protože do Zambie budou jezdit opravovat velmi často.

Převzato z Nejedly.blog.idnes.cz se souhlasem autora