Jako mnoho jiných jsem přesvědčen, že naše republika jadernou energetiku potřebuje. Když se však podíváme zpět, vidíme, jak české vlády úspěšně blokují výstavbu nových jaderných bloků. Je to rozhodnutí zodpovědné a drahé, a proto se mu mnoho (ne)zodpovědných politiků či vrcholných manažerů úspěšně brání. Celý proces je ze zahraničí ovlivňován německým rozhodnutím uzavřít své jaderné elektrárny a dlouhodobým odporem evropského parlamentu a bruselských úředníků k jádru obecně.

Připomeňme si, že tendr na třetí blok Temelína vypsala úřednická vláda Jana Fischera v roce 2009. V roce 2014 ho zrušilo rozhodnutí tehdejšího ministra financí Andreje Babiše, který nedal na tuto klíčovou stavbu nezbytnou státní záruku. O rok později rozhodla vláda Bohuslava Sobotky o přeložení stavby z připraveného Temelína do nepřipravených Dukovan, což následující vládě Andreje Babiše umožnilo vypsání tendru opakovaně odkládat. Poslední tendr vypsala až vláda Petra Fialy a po podání nabídek zodpovědný ministr Josef Síkela zjistil, že nepotřebujeme jeden blok, ale čtyři, a tak rozhodnutí o vítězi a stavbě bylo opět odloženo.

Do toto jsme na poslední chvíli dostali „německým perem“ psané rozhodnutí Bruselu, které sice dovoluje jeden dukovanský blok stavět, ale s obrovskými technickými a ekonomickými komplikacemi, protože, velmi zjednodušeně řečeno, podmínky Bruselu staví stabilní jádro až za nestabilní obnovitelné zdroje. Obhájí ČEZ stavbu takového kočkopsa před svými soukromými akcionáři?

Za jádro zodpovědný ministr Síkela je stále více ve hře jako kandidát na post eurokomisaře. I jemu je jasné, že nejaderné státy v čele s Německem na tuto pozici stěží pustí kandidáta s jadernou minulostí.

Současný tendr vidím opravdu z velké dálky, ale zůstala-li ve hře pouze jihokorejská KHNP a francouzská EdF, troufám si odhadovat, že levnější budou efektivní Korejci, ale nedáním zakázky Francouzům ztratíme v EU jedinou oporu proti Německu. Souhra všech výše uvedených „politických“ faktorů a prázdná státní kasa nahrává k dalšímu prodlení.

Ministr financí Zbyněk Stanjura však ujišťuje, že vláda o vítězi rozhodne a stavět se bude. Toto ujištění ale dává ministr v době, kdy přichází mediální vlna vychvalující malé modulární reaktory, jako skvělé řešení budoucnosti. Jsou malé a modulární, každé město si tedy bude moci rozhodnout o tom, jaký výkon potřebuje. A hlavně budou prý výrazně levnější, než jakýkoli blok Dukovan či Temelína. No, nekupte to!

Je pravděpodobně možné, že do doby postavení nových jaderných bloků budou malé modulární reaktory průmyslově vyráběny. Umíte si ale představit, že v našem státě, kde nejde pro občanský odpor stavět dálnice či spalovny, někdo dovolí postavit „za humny“ malou jadernou elektrárnu?

Jde o energetickou bezpečnost republiky! Je potřeba přestat snít o zatím neexistujících zdrojích energie a začít stavět. I kdyby došlo na průmyslovou výrobu modulárních reaktorů, všechny prognózy budoucího vývoje mluví o zvyšování spotřeby elektřiny a nové jaderné bloky budou zcela jistě využity.