Nevím, jak to dělám, ale na Pragáč, neboli PragoFFest, čtyřdení to setkání přátel fantastiky nedaleko konečné metra v Hájích, dorážím v sobotu vždycky až k polednímu. Letos jsem tedy vstal už před osmou, ale ještě jsem si ladil svou večerní přednášku o králi Herodovi. Ladění přitom představovalo hlavně již několikáté mazání přemíry fotek, které jsem během svých tří cest po Izraeli vyrobil.

První mou starostí poté, co jsem se zaregistroval a byl na znamení toho, že sem patřím, okroužkován, bylo nalezení stánku knihkupectví Daemon, abych tu přenechal k prodeji svou knížku Mír v Izraeli. Komárův stánek byl mimořádně vyosen z řady stánků s plackami, hrami a hračkami do komůrky u jídelny, což bylo vítanou inspirací.

V poledne je zvykem jísti, a na conech je příležitostí si ve frontách na jídlo i u stolů pokecati. Nepokecán kečupem jsem po klobáse ještě nějakou dobu kecal s kamarády, takže první přednášku, kterou jsem stihl, byla až ta ve dvě odpoledne, a to na linii FutureCon.

Dušan Majer mne přednáškou o společnosti SpaceX konečně přesvědčil, že motorické přistání prvního stupně rakety má přecejen něco do sebe. Potvrdilo se moje podezření, že takovýhle manévr jde na úkor hmotnosti užitečného nákladu. Jenže tu hmotnost, co NASA potřebuje dopravit k ISS na nízkou oběžnou dráhu, tu raketa Falcon 9 ve všech svých variantách zvládne. Přistání prvního stupně na sloupu raketového ohně je pak už jen bonusem. Důležitým bonusem, který náramně zlevní dopravu na nízkou orbitu. O kolik, to ještě uvidíme z praxe; pamětníci potvrdí, že zlevnění dopravy se u systému Space Shuttle nějak moc nekonalo.

Nu a pokud je třeba dostat družici na stacionární dráhu, to pak Falcon 9 zvládne taky, v tom případě však bez frajeřiny s přistáním. A je to vskutku frajeřina, když se z výšky kolem 200 km raketa vrací na přistávací plošinu jen metr od středového kříže. Vlastně by mohla přistávat na heliportu... Toto je něco, s čím společnost SpaceX přišla jako první na světě. Poslední přistání na moři se sice úplně nepovedlo, kvůli nezaaretování jedné z opěrných noh se raketa převrátila, je to však jen technická drobnost k jinak celkově zvládnutému procesu. Jak ukázalo úspěšné přistání na pevnině, k němuž došlo 22. prosince minulého roku. Tehdy se zhmotnila jedna pradávná a později vysmívaná představa autorů sci-fi...

Tenhle přistávací manévr by se případně mohl použít i při letu na Mars. Zatím posledním cílem, který si staví vynálezce, miliardář a majitel firmy SpaceX Elon Musk, je totiž „doprava lidí na Mars“. Ptal jsem se, jestli i zpátky, tak že prý ano. Nejdříve by však šlo o nepilotovaný návrat vzorků. Nu, budu novinky s potěšením sledovat na webu Kosmonautix.cz, jehož je Dušan šéfredaktorem.

Jsem starý rakeťák a milec tvrdých scifáren z druhé poloviny minulého století, avšak samozřejmě jako vždy jsem obletěl téměř celou Modrou školu. Hlavně hrací sál v tělocvičně. A hrála si tu mládež a děti nejen na počítačích – a s počítačovými simulátory – ale i u stolků s roztodivnými karetními i stolními hrami. Vždy mne potěší, když vidím, jak děti jdou do školy rády a dobrovolně, v tomto případě o víkendu, a ještě si to platí! Inu – nejlepší je schola ludus. Kvůli ní se omladina dokonce dobrovolně pouští do různých „dílenských prací“, aby si na sebe vyrobila roztodivné doplňky typu brnění, převleků, obleků, masek, křídel či zbraní. Ano i výtvarná výchova zanechala své stopy na kůži díky nápaditému make-upu, často celotělovému... Však se blíží doba masopustu!

Pouze nahlédnutí patřilo třídám, kde se vyučovaly komiksy, Star Trek či Star Wars, seriály, asijská tvorba (od málo známé Indie přes Čínu a Koreu po klasické Japonsko), a čas nezbyl na setkání poníků.

Ovšem nakonec jsem se stejně vznesl do výšin „1. extra patra“, kde v místnosti 101 probíhala linie Harry Potter. Tess tam promítala a komentovala fotografie, vybrané z celkem asi sedmi cest po divoké přírodě Skotska a přilehlých ostrovů. Dcerka Terka je nám už kdysi ukazovala doma, avšak tady jsem ji nemohl přerazit, když se vychloubala, jak ji málem spolkla bažina či sfoukl vítr do propasti... A stejně jsem zapomněl, a znovu se dověděl, že na oceánském pobřeží onoho chladného Skotska, omývaného avšak Golfským proudem, se nalézají korálové pláže! Teplá voda a chladný vzduch je pak důvodem, proč se tak rychle mění počasí, a proč zde sejmuté fotografie přírody jsou akční. Počas je rovněž důvodem pro povzdech „zase duha!“. Znechucený povzdech, pokud je duha proti směru větru, neb pak následuje déšť. A mlha, ve které se vám stane, že se kolem vás začínají zvedat balvany, jež svůj pohyb doprovázejí citoslovcem „béééé“.

Přešel jsem pak po chodbě do sto osmičky na literární linii, nazvanou Knihovna, abych se podíval, co o své literární inspiraci budou vykládat bardové František Novotný, Josef Pecinovský a vlastně „bardotka“ Vilma Klímová. Mladou generaci zastupovali Jan Johnak Kotouč a Hanina Veselá. Jo, copak inspirace, ale hlavně je potřeba mít plechový zadek...

Načež jsem přeběhl do sto sedmičky na přednášku Darth Ziry NOMA aneb věřící vědci. Snad nikdo z posluchačů netušil že NOMA je zkratka anglického sousloví “Non overlapping magisteria”. Tedy, že „věda a víra si nemají vadit“, neb to jsou mimoběžné oblasti lidského chápání všehomíra. Zira měla skvělý přednes i skvělý klobouk.

Na následné přednášce na stejném místě, již držel pan doktor Miroslav Havlín, bylo více narváno. Nesla totiž přitažlivý název „Léky, drogy, sex“, a dověděli jsme se hodně nepříjemných pravd o tom, jak různá farmaka působí na sex. Krátkodobě ho mohou podpořit, dlouhodobě ho ničí. Mohou i zabít, jako například už malé množství krovek brouka, známého jako „španělská muška“... Tyto „mušky“ krom svých topořivých funkcí ničí i játra a ledviny, takže jsem pojal přesvědčení, že poživačný král Herodes, jenž sešel ze světa kvůli zničeným ledvinám, tuto specialitu užíval. Když už měl těch pět oficiálních žen a patnáct legálních potomků...

A najednou bylo sedm, i povečeřel jsem v bufiku klasické conové toasty. Vybyl i čas, abych ve stošestce stihl další Tessinu přednášku, či vlastně besedu o Kánonu a vztazích u Tolkiena. A besedovali elfové, trpaslíci, i hobit se našel.

A jeden člověk, tedy já, jenž jsem ve stejné třídě zůstal i na další přednášku, ve které nás Vilém Maršík provedl různými druhy pekel. Inu, jak to na linii Fantasy & History patří.

A konečně bylo deset večer, čas na mé vyprávění o šíleně zamilovaném králi Herodesovi. Králi velikém, neboť obnovil Chrám, vylepšil Masadu, postavil jeruzalémskou Citadelu, přímořskou Caesareu a další města a paláce, z nichž se mu Herodion stal po zasypání hrobkou ve tvaru sopky. O králi ukrutném, jenž – krom svých politických protivníků – nechal zabít dědečka své ženy, strýčka své ženy, matku své ženy, svou ženu, bratra a tři vlastní syny. Kvůli posledně jmenované položce na něm nejspíš ulpěla i pomluva o vraždění malých chlapečků, Neviňátek. Pomluva, porotože jeho synové žádná neviňátka nebyli.

A bylo jedenáct, čas na debatu na chodbě, na balení, na přezouvání a předpůlnoční spěch na předposlední metro. Stihl bych ho, kdyby mi nezavolal organizátor celého podujatia Vašek Pravda, že jsem si v Modré škole něco zapomněl. Za ta léta, co na různé cony jezdím, jsem si na roztodivných místech zapomínal různé věci. Svetr, šálu, boty, bundu i s peněženkou, foťák, nabíječky, ale krabičku s prášky jsem si tedy zapomněl poprvé. I teď se našly, a já stihl ještě poslední metro.

I s další debatou, protože kdo jiný by z Hájů o půlnoci jezdil, než účastníci PragoFFestu? Tak za rok zase nashledanou! Anebo na jiném setkání s chytrými, vzdělanými a vzdělávajícími se lidmi. A s poctivejma!

Psáno v Praze dne 2. února 2015

Viz i fotogalerii z conání PragoFFest 2016.