Z výšky skleněných lustrů se na nás v Severočeském muzeu výhružně snáší malé letadélko. Pokud jsme znalci, poznáme obávanou Vé jedničku, která ve druhé světové terorizovala obyvatele Londýna, Amsterodamu a dalších měst. Tahle je ale trochu jiná – na jejím trupu je přidělána kabinka. Jde o pilotovanou variantu oné německé "zbraně odplaty", jež byla hrdě nazvána "Reichenberg". A v tomto městě, tedy Liberci, byla také částečně vyráběna. V libereckém muzeu se nám na výstavě Industriál války předvádí její maketa v polovičním měřítku.

Předvedeno je tu mnoho jiných kusů z válečné výroby na Liberecku, které bylo za Reichu centrem německé letecké a raketové výroby. Některé se sem nevešly, jako např. radar Würzburg, vyráběný vězni v Rychnově u Jablonce. Je tady alespoň jeho fotografie z Ondřejova, kde stejný typ dodnes sleduje meteority… Fotografie se nachází na jednom z mnoha výstavních panelů, jež krom fotografií a plánků obsahuje i hutný text. Za každým z těch panelů je cítit desítky hodin výzkumné práce.

Tato výstava přímo navazuje na podobnou výstavu Zbytky válek, která zde proběhala před dvěma lety. Tehdy jsme se mohli dovědět o mnoha lágrech, které se na území libereckého a jabloneckého kraje, ba i v blízkém polském pohraničí, za války nacházely. Informace z tehdejší výstavy, doplněné o další zajímavosti, a hlavně mnoho barevných i historických fotografií, nákresů a plánků, jsou obsaženy v knížce kurátora obou výstav Ivana Rouse Tábory a válečná výroba, která vyšla vloni na podzim.

Koupil jsem si ji v pokladně Severočeského muzea. Ale výstava je výstava. Nejzajímavější na ní je asi fenomén prakticky sebevražedného letadla Reichenberg (pilot by vyskakoval do násavného prostoru impulsního motoru). Bylo vyrobeno 175 kusů, ale nikdy nebyly nasazeny. Přesto však proběhlo několik zkušebních letů (samozřejmě bez nálože, a tato varianta byla vybavena přistávací ližinou). V Liberci se vyráběly kokpity, další důvod pojmenování letadla je nejasný. Na Liberecku vznikaly důležité součásti dalších zajímavých letadel, i proudových a raketových.

Na výstavě mě zaujalo mnoho dalších věcí, někdy docela kuriózních:

Jistý podnikavec chtěl r. 1941 rozšířit svou libereckou továrnu. Starosta Rohn mu však odmítl prodat městské pozemky, naopak požadoval ty jeho. Továrna byl nakonec přece jen rozšířena – v rámci akce "Jägerprogramm". Letadla se zde už vyrábět nezačala, mezitím totiž válka skončila…

Jeden z místních továrníků, jenž vyráběl hračky, si zavedl jako přidruženou činnost výrobu kulometů. Každý něco pro vlast! V jablonecké bižuterce se místo bižuterie vyráběly válečné metály a nacistické odznáčky, truhlárny sbíjely bedny na zbraně a z textilek se staly továrny na výrobu leteckých součástek nebo motorů a zbraní – od pušek přes granátomety až po letecké neřízené rakety.

Tak se z jedné kateřinské textilky, která svou původní výrobu kvůli krizi skončila v roce 1934, stal závod Elektromechanik GmbH. Krom jiného se zde vyráběly letecké kulomety MG 15. (Ještě jsou v blízké Stráži n. Nisou základy střelnice, kde se zkoušely.) Také zde vznikaly letecké měřící přístroje. Jejich ciferníky byly malovány radioaktivním barvivem. (Shodou okolností zde po válce byla umístěna továrna Tesla Liberec, kde se mj. vyráběly dozimetry. V dílnách, dnes už opuštěné budovy, ty dozimetry stále živě reagovaly…)

V Rýnovicích (dnes součást Jablonce n. Nisou) sídlil hlavní štáb ministerstva zbrojního průmyslu, odkud se řídily všechny práce v Sudetské župě. Na místě byl, "samozřejmě" i pracovní tábor. V bývalé pile se tu vyráběly táborové baráky. Ve skladu byl vždy dostatek složených dílů, ze kterých se dal kdekoli operativně postavit pracovní lágr. Zvukomalebně zajímavé je, že přesně v místech bývalého štábu ministerstva Alberta Speera dnes sídlí hypermarket Interspar…

Výstavním exponátům vévodí krom makety Reichenbergu i kompletní protiletadlový kulomet (součástky k němu se na Liberecku také vyráběly.) Zajímavost těchto artefaktů však nedokáže přehlušit podivné pocity, zdůrazněné poněkud "chmurnou" instalací výstavních panelů na narezlé vlnité plechy, tvořící jakousi ohradu. Autoři výstavy nám připomínají, že v nějaké takové ohradě mohli pracovat za války otroci třetí říše: Češi, Poláci, Holanďané, Židé, Rusové… (Výčet není zdaleka konečný.) Nuceně nasazení, zajatci, vězni koncentráků. Jsou tu i plány lágrů, včetně jejich mnoha podzemních prostor. V Liberci pod Sokolovským náměstím postupovali vězni rychlostí jeden a půl metru za den. V Rychnově u Jablonce stáli často po pás v ledové vodě. Byli sem posíláni za trest. Práce byla zneužita na popravu! Teprve pak měli "frei"…

Na závěr něco veselého: Součástí výstavy jsou i různé plánky. Jeden z nich ukazuje rozhlednu nad Rychnovem na vrchu Kopanina jako "protileteckou pozorovatelnu". Ta vznikla z turistické rozhledny tak, že byla zastřešena. Výkres tohoto válečného úsilí pochází z r. 1943, a jistě ho někdo zaplatil. Výkres, nejspíše i zastřešení. Přičemž tato rozhledna, postavená r. 1894 Klubem českých turistů, dostala svoji střechu už v roce 1936…

Jsem velice zvědav, co nám Ivan Rous a jeho spolupracovníci (nejen) ze Severočeského muzea představí příště. Tahle výstava potrvá ještě do konce prázdnin. Nenechte si ji ujít!
(P.S. Pondělí je den zavírací, jinak tu jsou do 17:00 hodin, středa má zavíračku v 18:00 hodin.)
***

Viz i stránku Severočeského muzea Industriál války
z vernisáže,
ze samotné výstavy