Zítřek je v evropském kalendáři zasvěcen významnému dni s dlouhým názvem "Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti". Lidé, které před jedenašedesáti lety v Osvětimi osvobodila Rudá armáda - tedy těch pár, kteří ještě žijí - si tehdy nedovedli představit, že by o jejich utrpení mohl někdo někdy pochybovat.

Ale pochybovači se našli, i tehdy, v tom opětně svobodném pětačtyřicátém. "Jak to, že jste přežili právě vy?" S nevyslovenou, nebo někdy i vyslovenou myšlenkou: "Jestli vy jste nějak nepomáhali Němcům?"

I mnozí přeživší se ptají, jak to, že právě oni... Je to jednoduché. Osvětim a ostatní vyhlazovací tábory přežilo jen několik procent lidí. Také jen několik procent lidí vyhraje ve sportce. Málo, ale někdo přece jen. V německých lágrech vydrželi pracovat průměrně zdatní heftlinci, tedy ti, kteří prošli vstupní selekcí, asi tři měsíce. Pak umřeli na vyčerpání, podvýživu a nemoce. Kdo byl v koncentráku kratší dobu, měl větší naději.

V poslední době se opět urodilo dost popíračů. Prý to v těch lágrech nemohlo být tak hrozné. Když někdo přežil. A byla i spousta pracovních táborů, kde to přece jenom šlo, vlastně se tam jen pracovalo. Umírali tam jen nešikovní lidé. A ti, kteří si na toaletě nemyli ruce... V jednom takovém lágru byl jako "míšenec" i mladý Miloš Kopecký. Sám o svém pobytu říkal:

"Proti koncentráku to byly lázně." A pak dodal: "A proti lázním koncentrák..."

Popírači jsou dvou hlavních sort, jak se mi zdá. Jednak to jsou věční pochybovači, kteří budou popírat i přistání lidí na Měsíci a nos mezi očima, a jednak to jsou hajzlíci, kteří velmi dobře znají skutečnost, ale zatajují ji. Tady nejde o to, že "popírají", ale proč popírají. Nejlépe to ukazuje lepenovský výrok, který (zkráceně) říká vlastně toto:

"Židi nikdy v žádných koncentrácích neumírali, a kdo to tvrdí, je sám Žid a měl by chcípnout v koncentráku."

Ta hořejší věta se vám zdá trochu nelogická? Tak si přečtěte odstavec z článku našeho národního straníka Petra Eliáše o zatčení obdivovatele třetí říše a jejich vůdců D. Irvinga v Rakousku:

"...popírání holocaustu jako celku a historického faktu považuji za amorální, za lidskou tupost, která svedcí o kvalite jedince. Morální i profesní. Za stejnou amoralitu považuji onen prumysl holocaustu, jehož prostrednictvím se židovská lobby snaží vydírat svet, umele nadsazující a manipulující s faktografickými údaji. Válecná utrpení byla hrozná, a byla na všech stranách. Ne každý se je ale snaží zobchodovat! A kdo se snaží na utrpení predku profitovat, zaslouží si stejné odsouzení, jako ten, který utrpení spáchal."

To je přímo ohňostroj logiky! Po deklarování odsouzení popíračů holocaustu se plánované vyvraždění národa přirovná k ostatním, "stejně hrozným" válečným utrpením. Ale jen Židi ("jejich lobby") vydírá svět (tím, že přežili a alespoň oni nezapomněli) - a proto patří před Norimberský tribunál...

Tito popírači si ve skutečnosti nepřejí nic jiného, než holocaust v podstatě zopakovat. Jasně to řekl současný íránský prezident: Židi se mají odstěhovat na Aljašku. Stejně jako jeho předchůdce, policejní prezident Heydrich, který zase mluvil o Češích a pobřeží Severního moře. Oba přitom měli na mysli genocidu národa.

Zítřek je dnem nejen vzpomínek, ale i "předcházení zločinům proti lidskosti". Zatím jediným efektivním "předcházením" spáchání zločinu je zastavit zločince dříve, než zločin spáchá. Jenže zločinec se maskuje nejdříve jako "pochybovač", ale pokud se s ním snažíte podiskutovat mimo dosah televizních kamer, tak po vás párkrát přejde těžkými botami.

Soudím, že "předcházením" zločinů by mohlo být i projití stránkami Národní strany, projevy jejich předáků a předákyň, a nakonec zrušení NS. Případně potrestání usvědčených jedinců. Tady totiž nejde o "svobodu slova", ale o "svobodu lži", která vede ke "svobodě vraždit".

A co s íránským prezidentem a jeho jaderným klackem?

Stát Izrael ví, že se nemůže spoléhat jenom na spojence. Ví, že mu jde (zase) o kejhák. I když se nejdřív pouze "svobodně vyjadřují názory" (že je potřeba někoho zahnat do moře). Je připraven bránit se všemi prostředky. V této souvislosti cítím někdy až určitou útěchu při vědomí, že vlastní několik set atomových hlavic.

Psáno v Praze dne 25. ledna 2005