Dne 5. října 1957 v 0:28:34 místního času se z Hladové stepi v sovětském Kazachstánu vydala na svou cestu na oběžnou dráhu varianta balistické rakety R7 "Semjorka" (v kódu NATO SS-6 "Sapwood"), což byl jinak nosič pro vodíkové pumy. Raketové základně se pro utajení říkalo "Bajkonur". Jde o jméno města 300 km vzdáleného. Nejbližší železniční stanice se jmenuje Ťjuratam, utajené nově vybudované městečko přímo v místě pak Leninsk. Kosmodrom sám je označován jako 5-NIIP. Nedaleko odtud organizoval v padesátých letech soudruh Leonid Iljič Brežněv zemědělské využití nikdy nezoraných rozlehlých oblastí. Až sovětský člověk rozoral step, kde je v zimě čtyřicet pod nulou, v létě čtyřicet nad nulou a po většinu roku vanou silné větry.

V době, kdy raketa startuje, je ale generálním tajemníkem KSSS ještě soudruh Chruščev. V Moskvě je teprve 4. října, světového času pak 19:28:34. SS-6 nenese vodíkovou pumu, ale první družici, která byla nazvána "Družice", neboli Sputnik. Je rok po válce v Suezu, rok po sovětském krvavém potlačení maďarské revoluce. Nenápadně začíná konec studené války a rozhořívá se válka o kosmos. Sověti se v tomto zápase ujímají vedení. Pěkně všem na očích.

Asi první veřejné oznámení startu pervovo sputnika v mire padlo na půdě sovětského velvyslanectví ve Washingtonu, kde ten pátek večer probíhala recepce na počest sympozia o využití raketové techniky v rámci Mezinárodního geofyzikálního roku. Ale neoznamují to Rusové, leč Richard Potter, šéf americké delegace:

"Redakce New York Times mě právě informovala, že Rusové vypustili umělou družici na dráhu ve výšce 900 kilometrů. Dovolte, abych sovětské delegaci k tomuto úspěchu" (skřípy skříp zuby) "blahopřál!" Potter měl zprávu od Waltera Sullivana, vědeckého komentátora Timesů, kterým zprávu dodala americká sledovací síť Minitrack, budovaná pro sledování - amerických družic. Sami Rusové svůj úspěch oznámili až po druhém obletu - aby to měli sichr. Teprve pak telefonuje předseda státní komise Vasilij Rjabikov soudruhu Chruščevovi telefonicky do Kyjeva, kde velký vůdce velké země právě spí. Ale dozorčí důstojník zprávu pečlivě zaznamenává...

Sputnik se nachází na eliptické dráze 227 x 947 km se sklonem 65,10° a dobou oběhu 96,17 minut. Hmotnost koule o průměru 58 cm činí 83,6 kg, ne 8,36, jak si nejdříve Američané myslí. Americký Vanguard má mít totiž hmotnost pouhý jeden a půl kilogramu! První úspěšná americká družice Explorer 1 pak bude mít 14 kg... Inu - vodíková puma je hodně těžká! Sputnik 2 už měl přes 500 kg a Sputnik 3 pak přes tunu - 1327 kg.

Samozřejmě, že americké družice pak rovněž vynášely vojenské nosiče a rakety postavené na jejich základě. A jak Rusové, tak Američané vycházeli z německé rakety A4 (V2), kterou nacisté bombardovali velká západní města za druhé světové války. Bylo zabito tisíce civilistů při dopadech této teroristické zbraně, ale při její stavbě byly prací zavražděny další tisíce koncentráčníků. Rusové po válce unesli desetitisíce německých odborníků, Američané jen několi es. Byl mezi nimi i člen NDSAP a major SS Werner von Braun, otec americké astronautiky, konstruktér úspěchu první americké družice a i šéf úspěšného měsíčního programu...

Sputnik obdržel astronomické označení 1957α2. Šlo o první družici toho roku. Tedy - o první jakoukoli družici. Proto Alfa. A proč číslo 2? Jedničku měl třetí stupeň, který se taky dostal na oběžnou dráhu. A byl součástí dalších "těžších" družic. Podle dnešního číslování by byl Sputnik 1 označen jako 1957-01A. Ale to bylo zavedeno až od roku 1963, kdy značení typu "Beta Omega" začínalo být poněkud nepřehledné.

Ohlas světa na vypuštění první družice byl tak nečekaně ohlušující, že se od té doby staly kosmické lety nedílnou součástí píárových aktivit obou rozdílných režimů. Když už R7 byla pro možný útok na Ameriku příliš těžkopádná - její příprava ke startu, plnění kapalnými pohonnými látkami a okysličovadlem trvaly den - stala se alespoň podkladem pro všechny další velké sovětské programy včetně pilotovaného. A rakety Sojuz, které z ní také vycházejí, létají po modernizaci dodnes na Mezinárodní kosmickou stanici. někdy nelétá nic jiného - když má americký Shuttle zaracha...

Nejpozději se o nečekané slávě dověděli nejprve sami tvůrci sovětského kosmického programu - Koroljev a jeho spolupracovníci. Do Moskvy letěli až 6.10. Iljušinem 14, cesta trvala osm hodin. Teprve při mezipřistání v Akťjubinsku jim někdo přinesl noviny...

Slyšel jsem tu zprávu z rádia, včetně legendárního prvního zvuku, který se rozlehl z oběžné dráhy: "Píp, píp!"

Chodil jsem teprve do první třídy, ale už tehdy jsem tušil, že družici jen tak asi neuvidím, když pohlédnu k nebi. Když jsme pak po dalších desetiletích pozorovali s dětmi letní Perseidy, někdy jsme na temné slapské obloze viděli více družic, než meteoritů...

Člověk vstoupil do vesmíru po schodech postavených z kostí obětí 2. světové války. Jedním z důsledků tohoto grandiózního kroku bylo, že třetí světová válka nepřerostla ze své studené fáze do fáze horké.

Zítra to bude právě 50 let.

Psáno v Praze dne 2. října 2007

**************************************************************

Prameny:
Karel Pacner Kolumbové vesmíru 1 - Souboj o Měsíc (2., přepracované vydání), vydalo nakladatelství Ladislav Horáček - Paseka , v Praze a Litomyšli 2006
Bedřich Růžička, Lubomír Popelínský: Rakety a kosmodromy, vydalo Naše vojsko, Praha 1986
Herbert Pfaffe, Peter Stache: Raumschiffe, Raumsonden, Erdsatelliten, vydal transpres, Berlin 1970
Viz i nákres R7 na Wikimedii a tento odkaz