„Už 10 let sedí v Evropském parlamentu za tradiční strany lidé, kteří nemakaj pro Česko.“

Tak praví na inzerátu volební strany č. 30 drsný muž skrývající oči pod rudou kšiltovkou s hrdým nápisem SILNÉ ČESKO. Nad čepicí drsňáka se pak vznáší volební heslo „Vyměňte europoslance, co nemakaj pro Česko“. Je po vyhlášení výsledků eurovoleb, takže už víme, jak dopadli ti nemakačenkové a ti makačenkové. A můžeme, aniž bychom byli nařčeni z toho, že ovlivňujeme volby, vydestilovat z předvolební kampaně, što éto takóje „makání pro Česko“.

Zadavatelem inzerátu je ANO 2011. Jestli jsem výše napsal, že jde o volební stranu, tak jde prostě o politickou stranu. Kdokoli z vůdců různých hnutí, jenž se prsí, že nevede partaj, ale hnutí, dopouští se drobného záludu, neb z hlediska zákona je rozdíl mezi „hnutím“ a „stranou“ asi takový, jako mezi „dálnicí“ a „silnicí pro motorová vozidla“ – totiž žádný.

Avšak je faktem, že mnohá hnutí se liší od „tradičních stran“ tím, že jsou organizací, již prakticky ovládá jediný vůdce. Stranohnutí ANO je pak výjimečné tím, že ho jeho šéf Andrej Babiš vede jako vlastník firmy. A tvrdí, že stejným způsobem jest třeba vésti i Českou republiku, a to zevnitř i navenek, jak patrno z jeho inzerátu.

Zatímco v ANOfertu drží všechny akcie pan Babiš, pak v ČR tomu tak není. Ve sněmovně má sice drsný Andrej ovládací balík akcií, ale to jen díky tomu, že ke svým 30 % si přibral povolného chcípáčka ČSSD, který by bez Babišovy opory přišel o všechny akcie, a k tomu s ním ještě hlasuje jako tichý společník KSČ(M). A tak tedy ovládá správní radu této firmy jménem Česko. Problémy mu částečně dělá senát, který působí jako trochu slabší dozorčí rada. Jeho velkým podporovatelem je naopak carský prezident pan Miloš Zeman, který ho opakovaně jmenoval ředitelem výkonného výboru, tedy vlády. Zde jen podotkněme, že zdánlivý nedostatek osobností v nejsilnější české straně (který je patrný v tom, že za ANO je ve vládě 12 nestranických ministrů ze 17 kusů! – a z šesti europoslanců jsou čtyři „odborníci bez str. příslušnosti“!) není způsoben tím, že by tato partaj neměla schopné lidi, ale tím, že pan Babiš se skutečně chová tak, jako by ANO bylo jeho vlastnictvím. Dřívější ANOvští ministři sloužili pouze jako kanonenfutr: Buď byli příliš schopní – a tím pádem možná i populárnější než pan šéf, z jeho hlediska tedy „neposlušní“ – a byli posléze odejiti či vyštípáni, anebo byli příliš poslušní, a pak odešli pro neschopnost a tak, aby zakryli chyby svého pána.

Zpátky k volbám do europarlamentu. S 21,18 % vyhrálo ANO, avšak jeho majitel byl poněkud nespokojený. Vyjádřil to i v půlnočním prohlášení pro média, kdy místo aby jásal, tak téměř plakal, jak ho média a političtí protivníci neustále bombardují různými „mýtusy“: O potravinách, o řepce, o včelách, o biopalivech, o střetu zájmů – a o pekárně.

Tentokrát se zdržel výtek vůči nemakačenkům, kteří mu házejí v evropském parlamentu klacky pod nohy (což je tedy mýtus, jen tak mimochodem). Ale to jsou přece makačenkové, akorát dle pana premiéra nemakaj pro Česko. Vlastně nemakají pro pana Babiše. A to je ono. Babiš by měl mít na své rudé trumpovské čapce nápis:

MAKÁM PRO BABIŠE

Psáno v Praze na lodžii lužinského bytu v pondělí 27. května 2019