(Autorem tohoto sto let starého textu je Josef Rákosník, rolník v Deštné.)

Nikdy bych nebyl věřil, že jsou v Čechách celé kraje, kde rolníci ovocného stromoví takřka neznají. Až teprve, když jsem kraje ty procestoval, seznal jsem tuto smutnou pravdu ze zkušenosti.

Rolník – a bez ovocného stromu! Selský grunt – bez zahrady! Silnice – bez ovocné aleje! Stráň – neosázená! Náves – bez stromečku, pustá! Všecko to skutečně existuje! Takovou poušť jsem na vlastní oči viděl. Nechápu, jak mohou býti tam lidé živi bez stromu, jenž jest přece nejlepším přítelem nás sedláků.

Och, stromy moje, zlaté stromy moje na naší zahradě! Ty, stará hruško za stodolou, kterou sázel už praděd mého dědečka! A ty, štíhlá jabloni vedle stavení, kterou vysazoval můj děd! A ty, statná třešni za chlévem, kterou vysadil můj otec v den své svatby s nebožkou matkou! Jak bych vás nemiloval, vy drahé stromy, vždyť mi připamatujete každým listů šelestěním předky mé, předchůdce mé na rodném statku. Stromy jsou živoucím odkazem předků a stálou památkou na jejich činnost. Jak bych tedy já nechtěl po sobě zůstaviti nejkrásnějších památníků! Děti své vodím ke stromům a vypravuji jim dějiny jejich a zároveň dějiny našeho rodu...

V létě večer, po práci, rád zajdu na zahradu pod stromy, abych pookřál pod nimi. Zdá se mi vždy, že z korun jejich zaznívají ke mně hlasy všech těch, kteří přede mnou na zděděné hroudě se lopotili. Když neštěstí mne stihlo, když starost mne tížila, tu vždycky šel jsem vyzpovídat se milým stromům. A tu jako bych byl utěšující, povzbuzující šepot slyšel z ratolestí jejich:

"Jen vytrvej, silen buď, jako vytrvali jsme my, předkové tvoji!"

Jak tedy nemilovati stromů! Český sedlák bez stromů není pravým sedlákem. Ke statku patří zahrada. Na té měli by si rolníci čeští co nejvíce zakládati. Zahradu při domě určil bych vždycky hlavně prodomácí potřebu, pro děti, čeleď, pro jídlo ovoce čerstvého i na sušení a vaření povidel. Na zahradě mají býti tedy, dle možnosti, všecky druhy ovoce. Na prvém místě ovšem jabloně. Odporučuji do zahrady dobré, chutné druhy jablek, jakým jest na př. staré naše jablko panenské dále některé renety, parménu anglickou zimní, nějaké jablko letní (parména letní nebo viržinské růžové). Na zahradu patří též hrušně. Vedle letních hrušek také zimní některé máslovky.

Na třešně také nezapomeňte. Kyselé višně hodí se leckams k vyplnění. Jeden, dva vlašské ořechy jsou v zahradě rovněž nepostradatelny.

Výborným ovocem, v mnohých krajinách však neznámým, jsou různé druhy "ringlí", jež štěpují se na švestky nebo slívy. Jest to vděčné ovoce pro zahrady u domů. Přirozeně pak naše švestky nesmějí zde chyběti. Do stínu ke stavení vysadí se keře lískového oříšku. Já mám v zahradě i mišpule, které tak výtečně chutnají v zimě...

Kolem silnic a na pole vysazují se již takové stromy, jichž plody jsou určeny hlavně na prodej. Tam dáme ten druh stromoví, který se v kraji nejlépe daří a nejlépe kupce nalezne.

Aby se strom dobře dařil, musíme si opatřit dokonalou sazenici. Nelze důvěřovati ani mnohým obchodním firmám, poněvadž dodávají stromky buď zastaralé, nebo k rakovině a různým chorobám náchylné. Proto vyhledejme takové školkářské závody, které jsou známy svou dobrou pověstí a které pěstují jen zdravé, dobré stromky. Stromek musí míti mladistvé, bujné vzezření. Takový poskytuje naději na pěkný vzrůst. Sázíme jej na jaře do jámy, kterou jsme již na zimu pro něj vykopali. Já kopám jámy prostranné a sice takové, že když v jámě stojím, tu mi jen hlava vyčnívá a když ruce roztáhnu, teprve pobočných stran jámy se dotýkám. Přes zimu vyházená hlína pěkně vymrzne a na jaře – co nejdříve – sázím tak, aby stromek pěkně seděl na určeném místě, přivázán u vysokého a silného kolu.

Stromky opatruji jako děti. Housenky, mšice obírám, kmeny na zimu vápnem natírám a trním ovazuji. V únoru pak korunky pěkně prořezám. A mé ovocné stromky rostou výtečně! Zahradu hnojím v zimě a za dešťů hnojnicí a pečuji, aby i zde stromy měly potravu, aby se ovoce pěkně mohlo vyvinouti.

A tak mám po celý rok ovoce pro domácnost a také za slušné peníze aleje odprodávám.

Sepsal a v Agrárním kalendáři na rok 1914 uveřejnil Josef Rákosník, rolník v Deštné. Opsal a na web vrhl Šaman.

Další právě sto let nové zápisky z Agrárního kalendáře můžete shlédnout ZDE.

A další ještě budou přibývat. Ale nečekejte žádné dramatické události. Kalendář na rok 1914 mohl zachytit jen události předcházejícího roku. A tak se dovídáme, že druhá balkánská válka jest v létě 1913 ukončena mírovou konferencí v Bukurešti. Avšak velmi těžké a velmi delikátní otázky se objevují.
"Ba právě v okamžiku, kdy dopisujeme tuto stať, docházejí zprávy, že Turecko pomýšlí na to, aby vypovědělo Bulharsku válku. To by byl ovšem počátek nových evropských zápletek, jejichž důsledky by byly naprosto nedozírné," píše redaktor Karel Mečíř a ještě netuší konec nastávajících a nečekaných evropských, ba přímo světových zápletek.

Tak ani jako my netušíme, jak proběhne rok 2014. Ale na jedno se zeptám i po stu letech:

Farmáři, zemědělci, rolníci, sedláci, chalupáři – jak můžete býti bez ovocného stromoví?

(Na snímku je zachycena Lidická hrušeň)