Jedna sezóna byla z nezbytí přesunuta do Paláce kultury ("Pakulu"), který se na hraně pankrácké pláně hradně tyčí nad údolím Botiče. Vím, že jsem byl překvapen, když jsem zjistil, kolik desítek různých malých společenských sálků a místností tento kongresový moloch obsahuje. A když byl v tom největším supersále sjezd kombajnérů RVHP, pak byl celý barák zavřený. Nu, Píšťaličku tam vpustili do jednoho z mnoha pobočných minisálků, ale byli jsme doprovázeni takovými nenápadnými pány. Moc jich bylo a nedělali napohled vlastně nic. Při sjezdu KSČ neměly přístupy ani ty děti...

A ono to tak nějak trvá. Sjedou se ministři NATO, barák je zavřený, i s širokým okolím. Sejdou se prezidenti EU, zrovna to samé. A stejné je to i s kulturním využitím oné chaloupky. Když se podívám do programu, tak mohu během měsíce přijít na dva, tři koncerty. Dnešní Kongresové centrum přivítá taky jen dva tři kongresy měsíčně, nanejvýš. Podle mne si na sebe ten barák prostě vydělat nemůže. Co se týče kultury, tak i když je Pankrác pět minut od Muzea, tak je vlastně na periferii. Na klubové pořady i divadelní vystoupení je přerostlý, na velké popové koncerty zase malý – a nejspíš i drahý. Koncerty hvězd sežere spíš konkurující Sportka Aréna – pokud nebudou pod širou plachtou na nějakém stadionu či louce. Koncerty klasické hudby se sem hodí. Kongresový sál prý patří "mezi 13 nejlepších koncertních sálů světa" (škodaže ne 12:). Svými akustickými parametry je "srovnatelný se slavnou londýnskou Royal Albert Hall". Jedno Pražské jaro ročně to ale nezachrání. No a kongresy? Ty se pořádají v modernizovaných panelákových ubytovnách a sídlištních kongresových centrech, kam zamíří i současné politické strany – pokud chtějí ušetřit. Jako každý.

Takže ztráty se každoročně počítaly v řádu desítek milionů korun. Až vloni nastal obrat, kdy snad zázrakem či šikovností manažerů vydělal objekt 70 milionů. Ale z takovéhoto provozního zisku se nedají splácet ty zásadní dluhy, které vznikly už na samém začátku.

Před tím čtvrtstoletím se odtud rozevíral nádherný výhled na pražské panorama. A je tu i dnes. Zrovna tak byl pohled na tu ohromnou masu jak z údolí tak i od Hradu přijatelný, někomu se to i líbí. Jenže dnes je barák zatížen dluhy ve výši dvou miliard. Už patnáct let jde o majetek Prahy. Takže to jsou (další) pražské dluhy. Přitom ten palác plus pozemky plus nový kongresový hotel Holiday Inn mají cenu pouhou miliardu. Což je kupodivu, když byl v roce 2000 rekonstruován částkou tři miliardy. (Z té doby vlastně onen dluh přetrvává.) To se nám nějak rychle amortizoval, pánové! Splátky se splácet musejí, ale z čeho, když nevydělává ani ten hotel?

Pražský hotel pět minut od centra, s výhledem na Račana – a ani ten nevydělává? Vydělává. Ale zatímco zisk se dělí se mezi provozovatele a město, ztráty hradí – pan majitel. Praha. Prý "špatně nastavená smlouva". (Nějak je už těch "špatně nastavených smluv" a "ekonomicky nepodložených půjček" moc...)

Pakulí instituce prý nesmí padnout. Vláda nemá peníze, aby dluh sanovala. Praha však "nechce přijít o jediné důstojné místo pro pořádání velkých zasedání". A to hrozí, ó hrůzo. Zájem o koupi totiž projevili soukromníci! A ze zahraničí!! A chtěli by tu otevřít – kasino? ne – bordel?? ne, hůře, chtěli by tu otevřít obchodní centrum!!! Avšak pokud by nebyli úplně blbí, pak by snad oba hlavní sály, které tvoří tak 50 % jinak prakticky nevyužitého objemu, ponechali, ne?

Avšak kdyby neponechali, a někdy za dva roky se mělo v Praze zase uskutečnit nějaké světové epochální fórum v trvání dvou hodin - kde by se oni světoví lídři prezentovali? Třeba v Top Hotelu. Nebo v Sazka Aréně. Nebo by se pro ně mohl postavit na Bílé Hoře cirkusový stan...

Dosti žertů. Asi by se to tedy mělo prodat sakumprásk, protože o jednotlivé části není takový zájem. Jenže v době krize prodávat nemovitosti pod cenou není vhodné. Radu, jak z toho ven, tedy nedám. Jenom konstatuji, že jde o další krvácející ránu městského rozpočtu. Jsme v pasti, před kterou už před patnácti lety varovali někteří nositelé zlých ekonomických zpráv.

Když nemá na podobné baráky peníze stát, nemůže ho město Praha suplovat. Jenže Praha, zdá se, peníze má. Alespoň dnes, kdy radní uvolnili na letošní splátky dluhu 100 milionů korun, aby předešli vyhlášení insolventního řízení. Možná z kulturního fondu, kdoví. Když už je předsedou představenstva této akciovky náměstek primátora Milan Richter.

Anebo by se mohl Pakul použít jako jeden velký turniket do metra – kterýžto systém má stát tři a půl miliardy, tedy tři a půl Kongresového paláce...

Psáno v Praze dne 23. února 2010, k tomuto článku lze volně diskutovat na Šamanově blogu, jenž byl pro tyto účely založen