Diagnóza – politická mrtvola – v souvislosti s Jiřím Zimolou byla ze strany politických diagnostiků zřejmě předčasná. Odstoupivší hejtman Jihočeského kraje se nevěnuje ani krmení ptáčků, ani dostavbě své rekreační nemovitosti. V diáři má setkání s prezidentem republiky, na které čeká hvězdná hodina po vyhlášení výsledků parlamentních voleb.

Ať dopadnou jakkoli, karty budou rozdány jinak, než jsou, kdo byl povýšen, může být ponížen a naopak. Zimola, trojnásobný volební vítěz, nebude mít na sobě cejch prohry, jaká na jeho stranu podle všech známek čeká. Navíc na stranu jako takovou jistě dolehne potřeba personálního zemětřesení.

To jsou jistě pouhé spekulace. Nicméně to, že se Zimola chystá k Zemanovi a ten je připraven ho přijmout, to jsou fakta, která mají svůj význam. Jeho pravý význam ukáže budoucnost.

Zeman a USA

Vize Miloše Zemana jako oblíbence tří mocných tohoto světa, prezidentů Číny, Ruska a USA, to byla vždy spíše konstrukce publicistická, než aby to byla politická realita. Zeman má jistě v Trumpově sešítku červený puntík, ale asi až na hodně poslední stránce. To není vina Zemanova, ale prostě důsledek toho, že země našeho kalibru nehraje ve světové politice významnou roli. Nad tím netřeba lamentovat, to je prostě realita.

Proto jen pošetilec by se Zemanovi poškleboval. Naopak stojí za pozornost jeho přístup k americké prezentaci síly v souvislosti s případem syrského sarinu. Kdyby se chtěl Zeman vlísat do přízně, naskočil by do vagónu s muzikou a papouškoval tezi o sarinovém bombardování. To ale Zeman neudělal. Drží se linie zdravého rozumu a prostě konstatuje, že je případ neprokázaný a že o legitimitě amerického zásahu jsou vážné pochybnosti. Na postavení republiky ve světovém koncertu to nemá žádný vliv. Ale český volič to určitě ocení.