O jeho útrapách se vědělo už delší dobu a ve čtvrtek 16. dubna někdejší ministr vnitra a premiérministr zemřel. Jeho kariéra byla raketová a strmý byl i jeho pád. Jeho životní dráha byla v jistém smyslu typická pro první popřevratovou etapu obnovené demokracie v naší zemi. 

Praktický život nepoznal, byl od mládí politikem, a to na postech, které neodpovídaly stupni jeho vyzrálosti. V jednu dobu byl nejpopulárnějším českým politikem a zakrátko se stal předmětem difamační akce „stydím se za svého premiéra“. Pohyboval se v politickém akváriu a konal tam v podstatě to, co dělali všichni ostatní. Občas něco z toho proniklo do tisku a byla z toho aféra. Ve zpětném pohledu šlo o nicotnosti. Teď, když je mrtev, se dozvídáme, že doširoka a dodaleka probíraný bazén v bytě zakoupeném za záhadné peníze bylo třímetrové plivátko.

V závěrečné etapě svého krátkého života zaujal svým pokáním. Přijal podle svých slov Krista a omluvil se veřejnosti za zklamání, jež vyvolal. Jistě bylo přinejmenším toto upřímné. A těžko se vyvarovat trpkosti při pomyšlení, že musela přijít krutá choroba, aby politika přiměla k omluvě za zklamání. Kdyby se měli všichni politici, kteří zklamali důvěru, omluvit, byla by z toho hodně dlouhá omluvenka.

Konstatujme, že odešel důstojně, a důstojné jsou i reakce většiny politiků. Smrt mladého člověka je vždy tragická a to, co bylo, odsouvá tato smrt do oddělení pomíjivých bagatel.