Prezidentovo vystoupení zaniklo v mediálních mydlinkách, protože následoval svátek konce války, který u nás nikdo nebere vážně, protože jsme zavedení na konec války 9. května. Zeman se dostavil do sněmovny poprvé, aby tam udělil své rozumy a hraběcí rady. Objevil, že hlavním problémem je korupce. V této zemi není nikdo, kdo by se sebeméně zabýval veřejnými záležitostmi, aby nepokládal korupci za mimořádně závažný problém ekonomický i politický. Zeman má v uvozovkách v boji s korupcí také své naděláno, s nulovým výsledkem. Vzhledem k tomu, že jeho prvním viditelným činem je odměna přední podpůrkyně Livie Klausové pašalíkem v Bratislavě, jeho horování pro čistotu jaksi pozbývá přesvědčivosti.

Jeho prudká kritika solárního tunelu je sympatická – to je projev Zemana přijatelného. Podnět ke zřízení komise na výzkum příčin tohoto švindlu je ovšem směšný. Celý tento parlament je mašinérie na velkoprodukci zákonů, z nichž každý přinese profit nějakým přátelům přátel. Podpora solárního nesmyslu vzešla zejména z levicových, sociálnědemokratických zdrojů. Tady se opravdu nedá čekat žádné světlo, které by tunel století prosvětlilo.

Podpora investic je hezká věc, za předpokladu, že jsou na investice peníze. Hitler taky pěkně v Německu roztočil kola, jenže na dluh a aby ho zamázl, vyvolal válku. To se u nás udělat nemůže.

No a poslední Zemanovo téma je reforma volební. Zajímavý je jeho návrh na snížení procenta pro preferenční hlasy z pěti na tři. Měla by předcházet analýza, jakým přínosem byli pro zákonodárný proces poslanci vzešlí z preferenčních hlasů. Můj dojem je spíše negativní, mohu se mýlit. Projekty přímé demokracie a odvolatelnosti poslanců a panašování, to jsou populistické pohádky bez opory v praktických výsledcích. To jistě Zeman ví, ale je mu to jedno.

Jemu jde o populistický efekt a to byl smysl jeho vystoupení ve sněmovně.