Prezident Miloš Zeman v projevu před velvyslanci prohlásil, že mise NATO v Afghánistánu je v hlubokém národním zájmu České republiky. Je velmi důležité, že podpora pochází právě od něho. 

Odejít ze společenství třiceti zemí by mohl jenom srab, řekl doslova. Ve stejném projevu se ovšem vyslovil pro zrušení sankcí vůči Rusku. I to je trvalka v jeho zahraničněpolitických pozicích.

Vojenská mise v Afghánistánu brání teroristům, aby se proměnili z gerily na státní útvar, to je principiálně důležitý úkol bez ohledu na to, že může trval ještě celá léta, možná desítky let. V závětří Evropy si neuvědomujeme, že takovou válku – ovšem osamoceně – vedou proti islamismu Filipíny. Malá válka na ostrově Mindanao je také takový nekonečný seriál, plný krutosti a hrobů. Právě tak Barma respektive Myanmar je ve válce proti muslimským imigrantům, takzvaným Rohingům. Těm se ovšem daří propagandistická ofenzíva – čeho se nedosáhne terorem, toho se dosáhne mediálním působením a hlasovací mašinérií v OSN. Mraky se stahují také v Indonésii a není pochyb o tom, že extremismus islamistů ohrožuje i Čínu. O Rusku nemluvě, to je ohroženo dokonce kriticky.

Miloš Zeman mívá podporu v lidech vedených opozičnickým způsobem myšlení. Právě ty oslovuje Klaus mladší, nadchl je svým výpadem proti české účasti v Afghánistánu bezprostředně po vraždě našich tří vojáků. Vzhledem ke zbabělosti našich politických elit, zkoumajících výzkumy veřejného mínění s citlivostí hypochondra sledujícího výkyvy rtuti v teploměru je důležité, že ze Zemanovy strany tato slova zazněla. Poznámky o potřebě vyhubení českých novinářů dlužno vnímat jako součást Zemanovy garderoby: jako má hůlku, bez níž by neudělal ani krok.