Vladimír Železný na rozdíl od mnoha chytráků v minulosti nevyvážel umělecké předměty. Budoval soukromou galerii - a ještě se nestalo, aby některý sběratel si svoji sbírku odnesl do hrobu.

Clo bylo vynalezeno proto, aby chránilo domácí výrobce. Clo na umění je z tohoto hlediska nepochopitelné. Představuje si zákonodárce, že čeští Železní budou nakupovat Knížáka, když se jim celně znemožní kupovat Chagalla? Otázka je tak absurdní, jako je absurdní sám tento zákon.
Železný má zaplatit pět miliónů trestu. Koho poškodil? Stát zde figuruje v krystalicky čisté parazitní roli. Cítí tok peněz a chce urvat, co se dá. Aby byl tak chytrý a zdatný, aby včas znemožnil Železnému získat obskurní cestou na Chagalla prostředky, na to nestačil. Vždyť jsme se všichni srdečně smáli, když Železný přes zainteresované kamarádíčky vyfechtoval licenci na Novu pod záminkou, že bude vysílat poučná dramata a komorní hudbu! A byli jsme zvědavi, co stát udělá, když Železný vypálil investorovi rybník. Neudělal nic, ten stát. Hloupostí a neschopností prohrál, co se prohrát dalo. A teď rajtuje na kauze, nad kterou jde rozum stranou.

Je to smutná, hořká podívaná, na ten rej hlupáků. Nicméně končím konstatováním: Hloupý zákon je přece jen zákon a takto jsme nuceni přijmout kauzu "Železný kontra stát".