Z vedení Strany zelených odešel dosavadní předseda Ondřej Liška a nahradí ho první místopředsedkyně Jana Drápalová. Polické tsunami nenastane. Zelení a jejich agenda jsou na okraji zájmu veřejnosti a do parlamentu se dostali jen zásluhou průzkumů veřejného mínění, které jim skokově navýšily preference a lidé usoudili, že má smysl zelené volit. Podle výkonu pak voliči usoudili, že to smysl nemá, a volit je přestali. Rošáda Liška – Drápalová na této zarmucující skutečnosti si nic nezmění.

Jsou to změny, které se dějí na špičce okrajových formací, podobně se po evropských volbách zatřásla strana Piráti. Přitom právě Piráti získali víc, než se čekalo, a od křesla v europarlamentu jim chyběl jen fous.

Problém Pirátů je absence přitažlivého programu. Problém zelených je jinde. Životní prostředí se očividně a mimo diskusi zlepšuje. Státní aparát je na to zaměřen. Běží dlouhodobé programy zacílené na snížení škodlivých dopadů technologií na životní prostředí.

Potíž zelených a v jejich stínu aktivistických organizací je v tom, že toto zlepšení bagatelizují, prohlašují ho za zhoršení a svými činy působí zásadní a viditelné škody na životním prostředí – připomeňme z doby nejnovější právní komplikace s obnovou dálnice D1 z dílny aktivistických skupin. Bude dohledatelné, kolik mrtvých, jak velké škody na majetku a jak velké škody na životním prostředí vzniknou, pokud tato sabotážní akce projde – což není vyloučeno Těmto lidem jdou na ruku stavební organizace, protože z činnosti aktivistů mají bezpracný zisk. Stavba stojí a peníze tečou, to je ten princip.

Takže zelení to mají u nás těžké. Volič se zeptá – k čemu vás máme? Nastane zmatený kvikot, ze kterého nakonec někde od někoho vypadne jen žaloba na nějakou stavbu, která je potřebná.