Mytologická Hydra měla sedm dračích hlav, avšak hazard jich má tisíce. Je nesmrtelný, protože čerpá sílu z lidské hlouposti. Protože u nás vládne právní slovíčkaření místo práva úsudku, hazard se snadno vykroutil z dosud posledního pokusu o nasazení chomoutu: místo herních máme jakési kvízové automaty. Vstup do hazardu jde přes otázky typu „kolik nohou má kráva, tři, čtyři nebo pět“ a jakmile správně odpovíte, pustí vás to dál a už to není hazard, ale znalostní automat.

Lidská blbost není jen nevyčerpatelná, ale je i univerzální, a proto je divné, že snad nikde není tolik heren jako v naší zemi. Není přece možné, že jinde by lidé byli odolnější proti svodům hazardu. V Americe je středisko hazardu v Las Vegas. Tam se hraje všude a otevřeně, vše je – jak se tvrdí – v rukou mafie, takže je tam pořádek a cítíte se tam v naprostém bezpečí. V londýnském Sohu jsem ale žádné herny neviděl, kdežto v Praze na Smíchově jich je nepočítaně. Jak si vysvětlit tento jev?

Nicméně snahy o vpravení hazardu do mezí normálu a slušného standardu jsou zřetelné. Vláda připravila a schválila tři návrhy, které by dokonce měly na daních vynést dvě miliardy. Herny by měly mít povinné zavírací doby, hazard by měl vyšší daně a zahraniční sázkové společnosti by měly mít licenci i na činnost u nás, což by umožnilo zdanění. Z restaurací by měly zmizet herní automaty a vznikne rejstřík lidí, kteří budou z hazardu vyloučeni.

Právě na toto posledně citované ustanovení budu zvědav – jak se bude rejstřík uplatňovat v praxi. Do rejstříku padnou pobírači sociálních dávek. To bude řevu ze strany lidských právnitelů! Copak možnost nechat se obrat o peníze nepatří k základním lidským právům, nejsme svědky útoku na základní lidské svobody?

Dál už to rozvádět nebudu, já tohle rozvádět neumím. Právnitelé ty argumenty dodají, jsou v tom cvičení.