Je obecně známo, že paragraf velmi dobře graficky znázorňuje spletitost práva. Je snadné si na toto prostomoudro vzpomenout v souvislosti se služebním zákonem, který pořád ještě nemáme, třebaže se o něm dvacet let jedná.

Je to příležitost pro optimisty i pesimisty. Nejdřív pohled pesimisty, jak jinak.

Služební zákon má sloužit k tomu, že státní služba, přesněji řečeno dobře placené vedoucí pozice, přestane být pašalíkem politických stran, které podle stranického klíče posty obsadí svými lidmi. Ti pak slouží k účelům korupčním, k plnění stranické pokladny. Není tedy divu, že v politickém systému založeném na stranách se strany brání tomu, aby se služební zákon uskutečnil.

Na tomto pohledu je určitě hodně pravdy.

Optimista namítne, že je složité, tudíž i pracné a čas vyžadující, sestavit zákon zahrnující veškerou státní správu a napsat ho tak, aby předjímal všechny možné situace a nastavil jakási ideální pravidla. V současné době se jedná o pojistkách, jež by měly bránit šikaně nepohodlných úředníků. Stává se přece, že se občas objeví muž nebo žena a začne poukazovat na tu či onu nesprávnost. Těch možností může být nekonečně mnoho. Jak pojmout nekonečno do paragrafové podoby? Je to nemožné nebo přinejmenším obtížné.

Na tomto pohledu je jistě také hodně pravdy.

Jádro problému je asi v tom, že se do politického života a do státní služby hlásí více materialistů než idealistů, řečeno velmi zdvořile. Tedy lidí, kterým jde více o osobní než o veřejný prospěch. Služební zákon nakonec upleten bude, doba si to žádá a další sabotáže jsou politicky neudržitelné. Nedělejme si ale iluze, že zapůsobí jako očistný vítr a že ode dne přijetí na věky věků amen budeme mít to, co si přejeme, totiž spolehlivě a slušně fungující efektivní, na právu založený stát.