Vláda už nepřijme žádné migranty, rozhodla vláda. Nadále se bude zabývat otázkou, co dělat, když proti nám zasáhne Evropská komise. To je jistě rozhodnutí, které většinově vyvolá potlesk, hlasitá menšina bude protestovat. Zatím to vypadá na pokutu 270 milionů korun. Kdyby mělo zůstat při tom, byl by to dobrý obchod, řekl by pan Kohn z anekdoty.

Něco tu ale chybí: výrazná, hlasitá a srozumitelná diplomatická aktivita, která by vysvětlovala českou pozici. Nejde samozřejmě o to, že bychom nedokázali přijmout dvanáct uprchlíků nebo dvanáct tisíc lidí prchajících před neštěstím - v minulosti jsme přijali i větší počty a nikdo o tom dohromady ani nevěděl. Tady jde o to, že Evropa nadále trpí, aby se do ní nekontrolovaně valily desetitisícové tlupy lidí, o kterých není žádná evidence a nikdo netuší, co s nimi bude dál. Těmto lidem se takzvaně pomáhá, ve skutečnosti se odsuzují do bídného života občanů ani ne třetí kategorie. Že budou podléhat, jak se hezky říká, frustraci a že z frustrace vyplyne radikalizace (česky - sklony k vraždění), to lze doložit na příkladech zemí, které už takto postiženy jsou.

Ten diplomatický tlak by měl být koordinovaný v rámci Visegrádu s podporou pokud možno dalších zemí, v úvahu připadá zejména Rakousko. Vylovené uprchlíky je třeba vracet do místa, odkud vypluli. K tomu je třeba přijmout zákony a vše zajistit materiálně. Jakmile toto bude, pak má smysl se bavit o tom, co s lidmi, kteří už na evropském území jsou: nějaké deportace jsou iluze, ti lidé tady zůstanou a je třeba je začlenit - nebo se o to alespoň pokoušet. Že pak nemůžeme stát stranou, je jasné. Ale když se potápí loď, je třeba nejdřív zacpat díru a pak se můžeme bavit o tom, kdo bude kýblem tahat vodu, odkud a kam ji naleje.

Zkrouhněte web

Angličané nechávají imámy hlásat teror v mešitách financovaných z ciziny - a May chce postihnout internet jako zdroj zla. Není rady, není pomoci. Další útoky přijdou.