Česká a slovenská vláda se dohodly v několika zásadních bodech na společném postupu. Jde jen o prohlášení, nikoli o závaznou dohodu. Ale aspoň že tak, ve světe, kde převládají osobní zájmy a zájmy společné padají pod stůl.

V budoucnu bychom měli společně střežit vzdušný prostor – zde opravdu technologie vítězí nad zájmy politiků, kteří chtějí být prezidenty a premiéry a vicepremiéry, byť by to mělo být na území o rozměru kapesníku. Jenže ono to nadzvukové letadlo musí někde lítat a nad kapesníkem je mu těsno. Myšlenka rozumná, my máme originální, výborné, leč nekompatibilní gripeny a Slováci migy z druhého břehu. Ale to jsou technické problémy, důležitá je společná politická vůle.

Takových společných styčných bodů by se postupně našlo jistě víc. V návalu optimismu by se dalo snít o konstrukci Pithartova dvojdomku. Myšlenka je to principiálně výtečná, ovšem je podmíněna něčím, co je vzácnější než mandragora, kámen mudrců a živá voda dohromady: totiž dobrá vůle.

Kouzlo nechtěného

České noviny jsou poslední velký server, který se důsledně zabývá podstatnými problémy a nesnaží se podbízet bulvárem a hloupostmi. O česko-slovenských úmluvách referoval jenom on. Kybernetický automat k referátu přiřadil "související zprávy", jenže z loňska: Slovenský tisk: Zeman všem ukázal, kdo skutečně vládne v Česku. A dva podobné. Kde ty loňské sněhy jsou! Zeman teď senilně navrhuje urovnání mezi Ukrajinou a Ruskem, s podobnou šancí na úspěch, jako když Havel nastavoval hruď, aby urovnal Izrael s arabskými sousedy. V Havlově případě to bylo sice smutné, leč v podstatě sympatické. K Zemanovým mimo-politickým iniciativám přísluší jen přídomek trapnost. A taky hanba za lidi, kteří toto zvolili za prezidenta.