Prodloužením nouzového stavu získala vláda čtrnáct dní. Samozřejmě, že se děje to, co se předpokládalo, že začala vřava kolem legálnosti tohoto kroku. Podle pravidla, že dva právníci mají na jeden problém tři právní názory, jsou zde rozporné pohledy na soulad prodloužení nouzového stavu s ústavou. 

Překvapivě čile se ve věci angažuje předseda senátu Miloš Vystrčil. Začal shánět podpisy mezi senátory na ústavní stížnost, to je taková zajímavá a mediálně atraktivní akce, taková ústavní stížnost. Vzhledem k tomu, že nouzový stav potrvá čtrnáct dní, praktická účinnost Vystrčilova angažmá je nulová, leda v tom, že se o něm psalo v médiích. Další aktivista v tomto směru je Tomio Okamura. Tento extremistický klaun je najednou ochránce ústavy, on, který chce převrátit režim z nohou na hlavu. V turbulentní době jsou kejklíři jeho typu vždycky aktivní – a s nadějí na úspěch. A má úspěch, vždyť klíčovou roli v konfliktu sněmovny s vládou měl ve čtvrtek právě on a mudrcové z demokratické opozice před ním srazili paty.

V minulých dnech byla situace taková, že se vakcína od AstraZeneca válela nevyužitá někde ve skladu v Uhříněvsi, zatímco premiér Babiš sháněl ruský Sputnik někde v Bělehradu. Teď nastalo živo. Vláda smetla prach z návrhu pandemického zákona a schválila ho, čímž dala zadost hejtmanům. Parlament sice už na jaře odmítl návrh projednávat, protože obchází sněmovnu, a nejinak to dopadne i teď. Jenže, na druhou stranu: ten zákon tu má být proto, aby exekutiva mohla jednat, aniž by musela v pravidelných intervalech žadonit o povolení sněmovny. Že je to začarovaný kruh? Inu, tak to chodí u nás v Blbákově, pořád do kola.

Další živo: od příštího pondělka by měly být otevřeny dosud zavřené obchody, jak jinak, za přísných hygienických podmínek. U nás na vsi máme takový jeden obchod, který spadl do kategorie povolených: vstup jen s rouškou a s košíkem, jen dva lidi najednou (podobně jako do lékárny). Jistě že rozumné. Proč to nejde všude a proč to půjde ausgerechnet od příštího pondělí? Snad nám to někdo poví.

Od prvního března by měly jít první děti do školy, samozřejmě ne všechny a samozřejmě pod podmínkou testování, přičemž testy nakoupeny, ani objednány nejsou. I to je další známka aktivity.

Ovšem ta největší aktivita nastane za dva týdny. To nouzový stav vyprší. Další vyhlásit nepůjde. Co bude dál? Nejlogičtější by bylo vyhlášení nedůvěry vládě, která možnosti nouzového stavu promrhala k truchlivému výsledku. Bylo by to řešení, kdyby se rýsovala naděje na rozumnou alternativu. Ti, kteří se nabízejí jako alternativa, ale zatím mnoho rozumnosti nenabízejí.