Naše momentální politická situace má i komické momenty. Myslím na to, co by tomu asi Klema Gottwald řekl, že za 70 let budou komunisté hlasovat proti vyslovení nedůvěry vládě vedené miliardářem, policejně stíhanému pro podvod. Ale ono to tak je, fraška stala se skutečností.

Jinak ovšem chystané hlasování žádný praktický efekt nemá, až na to, že ho opozice prostě navrhnout musí. V jádru je to něco podobného jako vztah demokratického světa proti invazi Krymu. Nelze nereagovat, proto je tu embargo bez účinku. Nelze neprotestovat, ale výsledek nebude žádný. Leda jen ten jeden: již přesvědčené přesvědčí, že jsou přesvědčeni správně, na jedné i druhé straně plotu (nemá smysl mluvit o barikádě, tak daleko opravdu nejsme).

Na vině současné bídy je český stát, který není schopen za rok vyšetřit kauzu účetnictví jedné hospody, dovolím si opakovat svoji mantru. Že šlo o podfuk, je jasné od začátku, stejně jako je podfuk čerpání nezdaněných peněz z korunových dluhopisů, a volí takového člověku jen ten, komu podfuky nevadí. Trestný čin je nutno prokázat především studiem dokladů a pak není podstatné, zdali je Babiš junior švýcarský občan a mentálně hendikepovaný. Toho není schopna policie a státní zastupitelství jakbysmet. Nabíledni pak jsou spiklenecké teorie, napadá mě hned jedna, že tenhle bordel někomu velmi dobře vyhovuje a že ty tisíce lidí s předtištěnými papírky DEMISE hrají roli chóru v obřím loutkovém divadle.

Společnost je bezesporu rozdělena. Ta polarizace se nyní rýsuje velmi bizarně: na jedné straně jsou ti, co mají pravdu, ale mají málo voličů, a na druhé ti, co nemají pravdu, zato mají voliče.

Háček je v tom, že to hlásání pravdy nějak ty další voliče nepřitahuje.