Tuhle otázku slyšel jistě každý, kdo vytáhl paty z... Česka... České republiky... Čech... Moravy... Slezska a udělal krok delší než slepičí skok.

Název Česká republika se táhne do dob těsně po převratu, kdy začala válka o pomlčku (byla varianta Česko – Slovensko, přičemž toto existovalo za první republiky taky) a v potaz přišlo cítění Moravanů a Slezanů. Po rozlúčce nastalo Česko, a oficiální Česká republika.

Zrušením názvu Československo jsme přišli o světoznámý brand, občané obou států. Já ostentativně odpovídám na „where are you from“, že jsem z Československa, a protějšek obvykle začne jmenovat fotbalisty a zasypává mě jmény zcela neznámými.

Vláda se rozhodla pro mezinárodní označení Czechia. Jistě nikdo z jejích členů nečekal, že bude následovat tsunami pochvaly. Otázka názvu, to je přesně ten druh problému, k němuž každý rozumprd rád zaujme silný názor. Rozumprd ve mně promlouvá též, a musím tedy chytře podotknout, že se tím nic neřeší, že si nás budou i nadále plést s Čečenskem, jako si Slováky pletou se Slovinci.

Nicméně je to rozhodnuto, nový brand je zaznamenán a je na Czechii, jak se bude činit, aby vešla ve všeobecnou známost. Bude to stát hodně píle a důvtipu a jistě i statečnosti, a jedna generace se úspěchu nedočká. Ale pokud si budeme počínat tak, jak si počínali Čechoslováci, název se prosadí.

Já zatím budu odpovídat na „where are you from“ zcela jednoznačně: „I ́m from Czechoslovakia.“