Když za protikuřáckého tažení poukazujete na háčky té kruciáty, pro jistotu začnete takhle: „Jsem sice nekuřák, ale…“ Ta metoda se hodí i za ruské války na Ukrajině. Takže: „Jsem sice odpůrce ruské invaze a Putina, ale…“ Do toho „ale“ patří momenty motivované obranou vůči vlivu Ruska, ale nesoucí znaky účelovosti, ba fanatismu. A na rozdíl od Ruska ohrožující západní demokracii zevnitř.

Počátkem týdne polský prezident Duda prohlásil, že podepíše „lex Tusk“. Tedy zákon, který zřídí komisi pro posuzování ruského vlivu v Polsku v letech 2007–2022. „Ať lidé, kteří se rozhodli být součástí veřejného života, najdou odvahu postavit se před komisi a říci, jakou roli v těch letech hráli, o co jim šlo,“ řekl Duda.

Tuskova Občanská platforma, tehdy vládní, prý dovolila, aby se Polsko stalo nebezpečně závislým na ruských fosilních palivech. A dojde-li komise k závěru, že vyšetřovaní jednali pod ruským vlivem, může je vyřadit z politického života i letošních voleb.

Ve čtvrtek vyšel na německém webu Die Welt článek beroucí polský krok jako inspiraci: „I u nás je toho dost – stačí pomyslet na Schrödera, Steinmeiera či Schwesigovou.“ Tedy na bývalého kancléře, nynějšího prezidenta a premiérku Meklenburska. Čtenáři hlasovali v poměru 50:50. Lze říci, že taková komise by našla podporu i u nás, především kdyby si mohla smlsnout na Klausovi a Zemanovi. Ale to hlavní je jinde.

Politici dělají leckdy kroky, které se ukážou jako neblahé. Pak jim to spočítají voliči, analytici či historici. Ale má jim to spočítat – má nahradit soud – nějaká komise? Vtírá se vzpomínka na USA éry mccarthismu a Výboru pro neamerickou činnost. Do jeho soukolí se dostali i lidé, kteří skutečně dali Moskvě informace o jaderné bombě.

Přesto nadělal víc škody než užitku a zůstává skvrnou. Nekráčí Evropa ve svatém zápalu boje za své hodnoty a proti ruské hrozbě k něčemu podobnému? Nesílí politický tlak po něčem, co by mohlo fungovat jako „Výbor pro neevropskou činnost“?

Po dobu Astonovy dovolené přebíráme úvodníky z Lidových Novin se souhlasem redakce.