Nejdůležitější zpráva dne, zdá se, že se křivka nákazy umírnila a že se nemusíme obávat vize morové rány, kdy nebožáci umírají na chodbách zahlcených nemocnic. Ale pozor – Covid-19 má kapacitu na to, aby právě toto způsobil, toho si musíme být vědomi.

Omezující režim byl prodloužen, to se čekalo. Zasedala sněmovna a v režimu legislativní nouze schválila všechna vládní opatření, tedy deficit 200 miliard, dále pak úlevy živnostníkům, úpravu data maturit, ošetřovné rodičům a pozastavení EET. Je třeba ocenit, že opozice nevyužila příležitosti, aby novou vlnu EET zamázla víc. Až jednou Babiš padne, s ním padne i celé EET, o tom netřeba pochybovat. Zatím to ale nebude a znovu, opozice nepoložila vládě koronavirus jako nůž na krk. To je dobře. Demokracie stojí a padá na tom, že lidé jsou schopni se dohodnout. 

To vše samozřejmě neznamená, že byl vyhlášen mír na věčné časy. Ve vypjatých chvílích ale má i opozice díl odpovědnosti za exekutivu, a ta situace nastala. Opozice svým postojem díl odpovědnosti přijala a to je ještě lepší zpráva, než že se křivka epidemie hýbe k lepšímu.

Co bude dál

Přemýšlejme o tom obecně. Co exekutiva dělá?  Je třeba najít kompromis, jak udržet stát v chodu a zároveň jak udržet epidemii na uzdě. Ta epidemie je nebezpečná v tom, že choroba je mimořádně nakažlivá a že má škálu následků, od rýmičky až po kruté umírání, přirovnávané k pomalému utonutí. Společnost má prostředky k tomu, aby pomohla těm, co měli smůlu a ocitli se na té drsné straně škály. Jsou to staří lidé, nemocní, dále lidé se silnou expozicí nákazou. Prostředky jsou omezené. A teď jsme u toho kompromisu.

Je třeba nastavit taková opatření, aby se hospodářství udrželo v chodu, minimalizovaly se ztráty a ty ztráty aby byly medicinálně řešitelné – a taky politicky únosné. To se zatím, zdá se, daří. Na hodnocení je brzy, ale vypadá to na to, že exekutiva zareagovala včas, nedopustila, aby se epidemie vymkla z rukou. Zavřít lidi doma za situace, kdy nemocní umírají bez pomoci na chodbách, protože není ani personál, ani zařízení, to už je pozdě s tím něco dělat. To se u nás nestalo a to je důvod k optimismu.

Omezenému optimismu. Uzavřeli jsme se do hranic jako šnek do ulity. Jenže je to pandemie, šíří se v celém světě. Ekonomika je taky celosvětová. Co se bude dít, jestli zde, v České republice, situaci zvládneme? Kde všude ji taky zvládnou? Nedovedu si představit, že ji nezvládnou Němci. Ale na světě nejsou jen Němci a Rakušané. Ekonomika je globální. Ale to jsou už spekulace s hodnotou pohádky na dobrou noc.

Demokracie na kraji útesu

Nic si nenalhávejme, to inteligentní zvládání epidemie přes mobilní telefony, to je totéž v modrém, co dělají Číňané a co nás děsí. A jsme u jádra věci. Jakmile udržíme demokratické poměry, jde o technický prostředek, tento chrání životy a zdraví. Jako že se nedivíme, že stojíme na křižovatce na červenou – taky je to omezení naší vůle. Ale to, co se ozývá z Maďarska, to omezení práv parlamentu… neměl by někdo důvěryhodný říct hodně nahlas, že tohle opravdu nesmí být?