Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg má bezpochyby pravdu se svou domněnkou, že je před námi koaliční spor o dalším postoji vůči Evropské unii. On sám, stejně jako jeho TOP 09, zastává stanovisko, že je pro Česko výhodné, když setrvá v tvrdém jádru Unie. Koaliční partner, tedy ODS, dal jasně najevo pochyby a vyjádřil je i činem, když se Česko nepřipojilo k fiskálnímu paktu. Koaliční spor bezpochyby nastane. Nicméně podstatné je, co řekne volič.

Řecký volič se vyslovil jaksi prounijně a takto jeho rozhodnutí komentátoři většinově ohodnotili. Je ovšem třeba vidět, že rozhodnutí řeckého volič stojí na jiné bázi, než na jaké se bude rozhodovat český volič. Řecko platí eurem, kdežto Česko nikoli. Česko je málo zadlužené (přes všechny dosavadní snahy všech politických stran a přes stabilní
tendenci směrem od dluhů k ještě větším dluhům), na rozdíl od Řecka. Řecký volič tedy muset vzít v úvahu všechny důsledky, které by přinesl přechod k drachmě a možná i odchod z Unie. Zkrátka, rukapáně by se zavřela a Řekové by v tom zůstali sami.

Na jaké bázi se tedy bude v dohledné budoucnosti rozhodovat český volič? Aby u něho koncept hlásaný Schwarzenbergem mohl zvítězit, bude třeba ho přesvědčit, že ekonomické problémy vyvolané evropskou integrací lze vyřešit a odstranit ještě větší integrací. Takové vysvětlování bude hodně velký oříšek a moc mě nenapadá, jaký argument by mohl nějak dobře zapůsobit.

Ovšem na českém voliči zas tak moc nezáleží. Naše politika nikdy nebyla, není a nikdy nebude vyhraněná, takže vše u nás končívá jakýmsi neurčitým patem.

Stoupenci ještě větší integrace budou mít horší pozici v Německu. Tam budou muset vysvětlit německému voliči, že je pro něho výhodné, že bude ze svých daní platit teď už i Kypřany a až všechno vezmou do ruky bruselští odborníci, penězovod vedoucí severojižním směrem ještě zesílí.

Tyhle penězovody jsou největší nepřítel integračních snah. Vzpomeňme, že idea penězovodu česko.- slovenského lvím dílem přispěla k sametovému rozchodu federace. A je dobře připomenout, že i soudržnost Itálie jako jednotného státu je vystavena trhacím zkouškám, kdy industriální sever v některých svých politických projevech zdráhá nadále financovat jižní část země. Ale pořád je to jedna země, má společné dějiny a hovoří jedním jazykem.

Ano, jistě nás čekají koaliční rozmíšky. I u nás nakonec rozhodne volič. Základní princip demokracie, totiž svobodné volby, se pořád ještě nepodařilo zrušit. Významnější hlas ale přece jen bude mít volič německý. Neboť on je hlavní plátce.

Ke Schwarzenbergově výroku ještě jeden přípodotek. Hodně záleží na tom, co je míněno tím být v jádru Unie. To je pojem natolik široký, že ho lze vykládat mnohým způsobem. A některé jsou přijatelnější než jiné, nebo méně nepřijatelné než jiné, jak se to vezme a jak se kdo k věci staví.