Ta je jednoduchá. Dokud osud vlády visel na nějakém Wagnerovi nebo Pohankovi nebo jak se ti dočasní ředitelé zeměkoule jmenovali, nebylo moc prostoru k piruetám. Tato vláda žádné Pohanky nepotřebuje. Sestává ze tří politických stran. Každá má ve štítu očistu politiky a vymýcení korupce. Má to tam, protože lid je znechucen stavem politiky a pokládá korupci za jedno z největších zel. Aby tedy strany příště dostaly hlasy a dostaly se do parlamentu a v lepším případě do vlády, musejí slíbit činnost v tomto směru.

Zároveň ale musí ochránit vlasntí čachry a vlastní korupčníky. Takže heslo zní – je třeba vymýtit korupci jinde než doma. Odtud tedy ostřelování tu Vondry, tu Kalouska, tu Bárty. Chybí základní sebezáchovný pud, jakým se vyznačují dejme tomu savci. Nedá se ovšem říct, že by této sestavě chyběl absolutně jakýkoli sebezáchovný pud. Tahle vláda má pořád bezpečnou podporu v parlamentu. Nikdo ji „nezruší“, nikdo ji nesestřelí, bude tu až do příštích voleb, které prohraje s ohlušivým rachotem.

Z tohoto hlediska je krok Radka Johna naprosto logický. Odmítl dělat tajtrlíka a hodil jim zbytečný titul na hlavu. Věci veřejné teď asi budou hrát roli, kterou dobře ovládali lidovci, roli opozice ve vládě. Otázka je, zda se už neocitli za horizontem zájmu a zda volič tuhle šarži ocení. Soudil bych, že nikoli, ale málokde se člověk tak snadno sekne, jako v politických prognózách.