Více peněz za méně… ne práce, ale času v práci stráveném. Navrhují to odbory, které v úterý konferovaly v Praze. Mzdy by měly stoupnout o osm až devět procent, pracovní den aby se zkrátil o půl hodiny a dovolená se prodloužila na pět týdnů. Stále trvající konjunktura staví tyto požadavky do reálného světla. 

Tím spíš, že se mzdy zvyšují, pracovní doba leckde zkracuje a pět týdnů dovolené už taky není fantazie. Jistě s tou poznámkou, že soukromník aby nad tím krčil rameny, protože pro něho je pracovní doba abstraktní pojem a pět neděl dovolené v kuse cosi, kam se dostane Alenka do země divů.

Je zřejmé, že ani po třiceti letech od pádu komunismu se příkop mezi klasickým Západem a bývalou sovětskou zónou razantně nezúžil. Málo platné, ledasčeho jsme dosáhli, transformace proběhla, mnohému jsme se naučili, ale základní problém zůstal.

Ten byl zřejmý už od počátku devadesátých let, že bylo nutno rekonstruovat kapitalismus bez kapitálu. Flikovalo se to všelijak, navenek se to projevilo krachy bank. Domácí kapitál ale pořád v chybí, a tak nám výsledky práce utíkají do ciziny. S tím se ale těžko něco udělá, na tuhle bolest žádný ČMKOS a žádný Josef Středula náplast nepřiloží. Nůžky se nesvírají, pokud se neotevírají. S tím ale taky souvisí přijetí nebo nepřijetí eura. Kdybychom ho přijali, ta reálná situace by byla zřetelnější a na úhlu nůžek by to mnoho nezměnilo.