Jestliže tedy v síti uvázlo sedm kaprů, kolik dalších vyžraných ryb asi krouží kolem? K zátahu došlo na ministerstvu dopravy spravovaném lidovcem Milanem Šimonovským. Rozvod sociálních demokratů a lidovců od stolu a lože už dospěl tak daleko, že by se Jiří Paroubek mohl od aféry distancovat. Přišlo by mu to vhod v době, kdy mu ztěžkla křídla a vzlet ustal. Bohužel pro něho jsou oba obvinění úředníci spřaženi se stranickými špičkami. Dokonce i vicepremiér Zdeněk Škromach musel opakovat oblíbené Zemanovo heslo „padni komu padni“. Heslo, které se tak dobře říká, avšak ve skutečnosti ono „padni“ je tvrdý, zdlouhavý proces, mnohdy připomínající pád do propasti beze dna – z případů nedávné minulosti citujme bobovou aféru Michala Krause. Dodnes pokládá Jiří Paroubek za únosné interpretovat tento případ jako spiknutí stranicky napravo orientovaných novinářů a médií. Nicméně i Paroubek se učí, jak o tom svědčí včasné uklizení Josefa Hojdara ze zdravotních důvodů. Zatím nikdo nemůže víc, než poukázat na jeho kontakty s firmou Setuza, firmou se štítem zastíněným figurami Tomáše Pitra a Františka Mrázka.

Spojování zatčených se stranickými špičkami sociální demokracie zhorší současné Paroubkovy těžkosti. Jak rád by vstupoval do předvolebního kolbiště s praporem úspěchu! Země, jemuž je svěřena do správy jmenovala sama sebe ekonomickým tygrem a jsou pro to i nepopiratelné důvody. Hospodářské výsledky jsou dobré, platy překročily psychologickou dvacetitisícovou hranici, kterou kdysi s přehnaným optimismem vytýčil ještě v čele ODS Václav Klaus. Osoby s želízky na rukou se nepříjemně pletou pod nohy, tím spíš, že lidé si jich všímají víc, než heroldů úspěchu.

Bylo by zpozdilé usuzovat, že sociální demokraté jsou náchylnější ke korupci než kdookoli jiný. Pravda je jednodušší – ke korupci je náchylná strana, která je u moci. A čím déle u moci je, tím více prorůstají nitky propojující podnikání poctivé s nepoctivým, lobbisty s politiky. Sociální demokracie je u moci natolik dlouho, že snad už není schopna učinit nějaké závažné rozhodnutí bez skandálu. Policejní razie je akce dramatická, nicméně i taková „skrytá aféra“ jako je tahanice kolem elektronického mýtného dokazuje, jak vážná je situace. Určitý typ lidí na vysoce postavených místech si prostě myslí, že si může s „politickým krytím“ všechno dovolit. Někteří se dokáží aspoň udržet v mezích zákona, takže jim policejní klepeta nehrozí – jen ostuda a z té si nic nedělají, viz aféru někdejšího ministra zemědělství Zgarby. Jiní svůj temperament na uzdě neudrží a jsou zralí pro policejní zátah. Je to velké trápení a pomůže proti němu – pokud neprorostlo tak hluboko, že je nadstranické a mimostranické – jenom změna.