Je to parafráze někdejšího hesla levice, když podporovala republikány v občanské válce proti Francovi. Parafráze sedí jen docela malinko, ale aspoň trochu ano. 

Především nejde o nějakou občanskou válku, to vůbec ne, a nelze si představit, že by se to zvrtlo jinak. Jde ale o střetnutí dvou principů, centralizačního a autonomistického. To jsou dva póly evropské politiky od dob středověku. Oba principy ve svých střetech poznamenaly i české dějiny. Část Katalánců si přeje samostatnost, je to ale španělský stát se svým králem v čele, s demokraticky zvolenými orgány a podepřený ústavou. To je princip centralistický.

Fandit jedné či druhé straně je možné, nikoli produktivní. Toto opravdu musí vyřešit Španělé a Katalánci sami. Nicméně spor vstupuje do evropské politiky – jasně se rýsuje dvojí přístup Bruselu. Ten neváhá vyhrožovat Polsku a Maďarsku, avšak vůči Španělsku si netroufá. Že to nepřidá na důvěře v naší veřejnosti, je nabíledni.

Katalánskem to ale nekončí. Celá kauza má ještě obecnější rozměr. Velké centrálně řízené státy vznikly historicky, spojením – obvykle násilným, ale ne vždy násilným – menších států. Takto vzniklo ostatně i samo Španělsko, nejinak Francie, Itálie s Německem až v devatenáctém století, z historického hlediska včera. Vedly k tomu různé důvody, ale jeden z hlavních byla obranyschopnost, respektive válkyschopnost velkého celku. V tomto „státo-tvorném“ období se hodně válčilo. Také vznikaly a rozvíjely se technologie centralismus podporující.

Současné tendence jsou jiné. Války se odehrávají na periferiích významných světových oblastí. A co hlavního, technický vývoj umožňuje zásadní decentralizaci. V tomto ohledu projevil velkou jasnozřivost prezident Miloš Zeman, když hovořil o nastávající éře regionů. Ta skutečně nastává a není to proto, že by to tak někdo chtěl. Menší celky nepotřebují ochranu a jsou schopny se uřídit samy.

Problematická je a bude redistribuce bohatství – a to je zakopaný pes celé katalánské patálie. Každé velké společenství má produktivnější a méně produktivní pod-celky a je to tak zařízeno, že přebytky jedněch jdou na podporu druhých. Tak to ale je a je třeba s tím počítat, věcně a bez zbytečných emocí.