Členství ve straně se za minulého režimu říkalo "živnostenské oprávnění". Byly profese, kde se rudá knížka vyžadovala víc, a dá se čekat, že v soudnictví opravdu hodně, zatímco u popelářů málo. Bývaly na to předepsané kvóty. Ale copak se tenkrát dělaly seznamy komunistů? Divná to věc. Zdá se, že došlo k něčemu uspěchanému. A taky trochu komickému - když jsme nebyli schopni zrušit dědickou organizaci, proč zveřejňovat příslušnost k té původní? Budou se zveřejňovat jména soudců, kteří byli lidovci?

Do další blamáže zřetelně míří ministr Vít Bárta. Už včera jsme se na tomto místě pozastavovali nad tím, že vytroubil do televize, koho hodlá nechat policejně ždímat. No a už má na krku žalobu ze strany jednoho z postižených. Socialistický boss Ústecka, velmi často označovaný za kmotra, tedy Petr Benda, zažaloval Bártu a hodlá ho soudně potrápit. Ministr sice vzkázal, že si dá Bendu k večeři a že se na soud těší, ale něco tu nehraje. Normální by byl postup typu "žaloba první, kasání v televizi přijde potom", lépe: "žaloba, vítězný soud a kasání televizi". Tohle vypadá na úlet.

No a třetí blamáž je úsměvná. První velký čin ministra Johna se udál, když jeho limousina nabořila tramvaj. Naše nezávislé orgány napařily pokutu... tramvajákovi, předjížděnému spěchajícím ministrem zprava. Cituji:
"Mohli jsme sáhnout i k zákazu činnosti, ale k tomu v tomto případě nebyl důvod," řekl serveru Milan Hubka z Odboru dopravních přestupků. Výši pokuty nechtěl sdělit s tím, že už jde o příliš důvěrnou informaci.
Tak tohle je opravdu na hlavu. Jestli tramvaják byl vinen a zmařil státnické konání ministra vnitra, pak asi měl být důsledně potrestán. Nebo je to formální tečka za případem ve stylu "trapnost zamaskujeme ještě větší trapností"?