To nebývá, aby se to tak sešlo. Nečas prohlásil státní maturity za mrtvý projekt, Nejvyšší správní soud se obrátil proti Rampulovi a sněmovna snížila naši účast v Afghánistánu.

Všechna tři rozhodnutí jsou v souladu s většinovým veřejným míněním. To může zavdat podnět k pochybnostem, protože většinové neznamená ještě správné.

Ten první případ je mimořádně groteskní. Státní kasu stál výdaje v miliardovém řádu a nezískal žádný benefit, který by byl vidět. Ostatně žádná školská reforma nepřinesla pozitivní benefit, a netýká se to jen vývoje posledních dvaceti let. Úroveň vzdělání pozvolna klesá. Zřejmě to má širší společenské souvislosti, zejména pak pokles tlaku na základní požadavky kázně a píle. V obecném povědomí úspěch není kladen do příčinné souvislosti s pílí. Ze všeho ve školském systému je na pranýři "biflování". Co je to biflování? Posměšné označení procesu učení, nic víc, nic míň. Chci-li něco umět, musím se to naučit, tak je to prosté. Pozornost je směřována na metody, jak proces učení zjednodušit a usnadnit, aby nebolel. Což je protimluv, hlava se brání novým podnětům, učení bolí.

Něco jiného je uvolňování kreativity. Ta byla sešněrována už v rakouskouherském školském systému, jak víme z četných svědectví, a pamětníci dosvědčují, že za první republiky to nebylo o mnoho lepší. Systém státních maturit, právě vládou zamáznutý, ovšem neměl s uvolněním kreativity pranic společného. Právě naopak, jak prokázala aféra kolem slohových prací.

Rampulův případ

Je to nejzáhadnější aféra poslední doby. Je pravda, že byl Rampula žába na prameni a bránil vyšetřování politicky citlivých kauz? Nebo je systém tak nastaven, že se kauzy vyšetřit nedají? Je těžké uvěřit, že vše je spojeno jen s jediným člověkem.

Spíš je pravděpodobné, že mafiózní vrstva české politiky dokázala infiltrovat nejen orgány státní moci a zákonodárných sborů, ale dokázala už pozměnit zákony a prováděcí nařízení tak, aby určitý druh kriminality nebyl postižitelný. Ten nejvýnosnější. Ten, který lze provozovat jen prostřednictvím politické moci.

Ale třeba je pan Rampula ten démon a prokáže se to tak, že teď všechno půjde jak na drátkách.

Účast v Afghánistánu

Našich vojáků bude míň. V souladu s obecným trendem, Západ se z Afghánistánu stahuje. Teprve budoucnost vynese verdikt o porážce nebo vítězství. Pokud se v Afghánistánu udrží funkční vláda, která tamním lidem zajistí slušné živobytí a důstojný občanský život, pak to bude vítězství. Pokud ale západní vojáci vytáhnou paty a vrátí se teokratická islamistická diktatura, pak to bude naopak argument ve prospěch teze: demokracie je produkt, který zrál po staletí a z domoviny ho nelze vyvážet.