Ústavní soud u nás skutečně funguje jako třetí komora parlamentu. Jakmile jedné či druhé straně opravdu o něco jde a prohraje hlasovací klání, pokusí se výsledek zvrátit právě u Ústavního soudu. Někdy se to povede, teď se to nepovedlo.

Stranicky nezaháčkovaný pozorovatel zaregistruje tuhle epizodu jen jako bublinu na pěně dnů. Hlavně ho zajímá, jaký bude mít ne polovičatá, ne čtvrtinová, ale tahle desetinová reforma efekt. V rádiu ve čtvrtek křičel David Rath, ze kterého roste příští předseda sociálních demokratů (jelikož tam se vybírá podle míry chrapounství a drzého čela), že občanští demokraté také schvalují deficitní rozpočty. To je opravdu hanebný argument, hodný ne sociálního demokrata, ale komunisty: doktor Rath samozřejmě ví, že nelze ze dne na den odbourat ten obrovský ranec mandatorních výdajů, tedy výdajů ze zákona, který právě jeho strana na státní rozpočet za léta své vlády navalila. Je to drzost stejného řádu, jako když komunisté špiní demokratické vlády kvůli krokům, které jsou nezbytné, aby se napravily zločiny jejich pětačtyřicet let trvající vlády.  Takže znovu. Občana bude zajímat, zdali tahle reforma prospěje státu, tedy, zdali prospěje ekonomice a ve svých důsledcích občanovi.

A poplatky u lékařů? Zase jenom praxe odpoví. Budeme zvědavi, zdali ty šílené statistiky, které vypovídají o českém národě jako o národě, kde marodérství je hlavní národní sport, zdali tyto statistiky se změní. Myslím, že nepříliš, že ty poplatky jsou příliš nízké. Poplatek ve výši ceny deseti cigaret marodéry neodradí. Snad nějaké plkavé babičky, které si chodí panu doktorovi postěžovat na nejapné chování kocoura, ty snad ano.  Ale pokud by i ty poplatky přiměly, aby si šly popovídat někam jinam, byl by to úspěch.