Zase malujeme osoby a zase citujeme jména. Problém naší politiky však leží jinde než v intelektuální kapacitě nebo nekapacitě toho či onoho nešťastníka, který se teď momentálně dusí na vrcholku vlny. Za celou tu dobu obnovené demokracie u nás se voliči nedokázali rozhodnout tak či onak. Zatím vždycky dopadly volby tak nějak stojedničkově, vždy pak záleželo na podivných figurách, jako byl Wagner (poslanec, prosím neplést s redaktorem Psa Jiřím Wagnerem), a jak to tak vypadá, napřesrok to dopadne stejně. Politik vyzraje jen tak, že něco udělá nebo neudělá, něco prosadí. V parlamentu fifty fifty se dá nanejvýš upatlat nějaký kompromis, o kterém pak všichni prohlásí, že to dobré na něm je jejich dílo a že by to bylo opravdu dobré, nebýt škůdcovství té druhé strany.

Z tohoto hlediska je nesmysl vyčítat Topolánkovi, že nedokázal prosadit reformy. Kdyby měl k disposici 120 hlasů, prosadil by je. Možná Topolánka teď Petr Gandalovič svrhne, nebo to udělá někdo jiný. Změní se ale něco zásadního?

K pochybám v této věci je víc důvodů než k nadějím.

Navíc, zcela nečitelná je sama ODS. Toto snad je Topolánkova chyba, anebo spíš důkaz omezené schopnosti. On připustil její rozštěpení. Jistě, proti takovému hráči jako je Klaus se těžko bojuje.
Jenže každý, kdo Topolánka nahradí, musí s konfliktem se Sarumanem počítat.