V hodině dvanácté, těsně před koncem termínu, dal Mirek Topolánek najevo úmysl vstoupit do klání o prezidentský úřad. Vyvolalo to takříkajíc oživení v sále. 

Stalo se to za situace, kdy chřadnoucí Miloš Zeman zůstává favoritem, přičemž jeho politická váha roste úměrně složitosti politické situace po parlamentních volbách. Ne, že by neměl konkurenty. Nicméně i bedlivý politický pozorovatel by asi měl potíže výstižně vyjádřit, jaké politické postoje reprezentované jednotlivými uchazeči mají voliči nabídnout alternativu k Zemanově nacionálnímu izolacionismu otevřenému směrem na Východ. 

Jiří Drahoš coby jeden ze dvou doposud nejsilnějších Zemanových konkurentů je reprezentant politické a kulturní elity a nabízí koncepci slušnosti a bezpodmínečného evropanství. Michal Horáček nabízí úctu k ústavě, ohleduplnost k potřebným a taky trochu úsměvu. To je hezké, nicméně do politicky výrazného manifestu to má vskutku daleko.

Mirek Topolánek v poslední době vystupoval publicisticky, znovu jako chlap s gulemi. Je to politik pravicový, ale bez té pachuti, kterou přídomek pravicový obvykle nese – byl Miroslav Sládek pravicový, jsou hajlující holohlavové politická ultrapravice? V tomto ohledu je Topolánek určitě zajímavá alternativa a teď se může ukázat, zdali je idea koordinované a spolupracující pravice realizovatelná, anebo zda zůstane v říši zbožných přání.

Bohužel ale je Topolánek spojován s projevy nejhoršího úpadku ODS. Už není ani členem ODS – přestal platit příspěvky, jeho odchod byl tedy poněkud trapný. Jeho pravá ruka Dalík je znovu mediálně sledovaný v souvislosti s nástupem do vězení. Topolánek začal s pojmem „kmotr“, ale pojem mu zůstal v ruce jako Černý Petr v tom smyslu, že právě on je ten, jehož strana se ocitla v zajetí kmotrů. Tohle všechno tvoří velikou kouli, která mu visí na noze v závodě o prezidentský post.

Veřejnost, přinejmenším ta její malá část, která je svým zájmem angažovaná v politice, má ovšem v současnosti jiné starosti. Okatě zdůrazňovaný tandem Babiš – Zeman je tu jako reálná hrozba zásadní nerovnováhy v politickém systému. Ani Drahoš, ani Horáček nejsou politici a těžko si představit, že by jeden nebo druhý byl Babišovi vážným partnerem, už vůbec ne soupeřem. Topolánek je v tomto smyslu borec zcela jiné kategorie. To tedy mluví v jeho prospěch.

Je otázka, zdali nenastoupil pozdě. Postoje Petra Robejška jsou také mnoha lidem sympatické, ovšem pronikly do příliš tenké vrstvy, aby mohly pořádně zaznít. Ale to jsou spekulace, víme navíc, že tyhle ataky ze zadní pozice naprosto nejsou předem určeny k neúspěchu. Každopádne je Topolánkův nástup oživením scény.