Některá zjištění jsou zajímavá i bez ironie, například že 58% gymnázií je schopno identifikovat a podpořit nadané žáky, kdežto ve středních odborných učilištích inspekce konstatuje nulu. Nejlépe pracují umělecké školy, kde s talentem kloudně zacházejí v 96%. Z čehož plyne, že máme nepoměrně více Picassů než Edisonů? Ne, tahle úměra nefunguje.

Zpráva odhaluje něco, o čem se ví odjakživa a čas od času se o tom mluví. Což neznamená, že je k ničemu. Snad přispěje aspoň malým dílem k postupné změně atmosféry a vztahu k nadání a výkonu. Alarmující je zjištění, že někteří učitelé nadané dítě identifikují – aby je potom deptali. Změnu jejich chování nevyvolá žádný výnos a žádný inspektor. K tomu přispěje až obecné poznání, že talent je hodnota, která slouží nejen talentovi, ale všem.

Platí ale i jiná pravda. Talent ještě není záruka úspěchu. Ten se mnohdy dostaví až jako výsledek zápasu, nejednou i zápasu se školou a školskými inspektory.