Pokud za pár dní nebude všechno jinak, zdá se, že celý ten cirkus končí. Zvolna se budeme pokoušet ujasnit si, co se vlastně stalo. Tenze začala už při projednávání koaliční smlouvy a bylo zjevné, že se psi rvou o kost lídra protikorupčního a reformního týmu. Pozvolna se ukázalo, že se s korupcí nedá nic dělat, protože na ní leží celá česká politika, a že o reformy lidé stojí podstatně méně, než jak to naznačoval volební výsledek. Podškrtnuto, sečteno, vlastně není o co se rvát. Vít Bárta se stáhl do pozadí, jak si to přáli jeho konkurenti podle klasického hesla „aby nám soudruh moc nevyrostl“, a vše půjde při starém.

Což neznamená, že je to špatně. Koaliční vláda má ještě dost času, aby prokázala, že je skutečně vládou hospodářské odpovědnosti, jak to inzerovala od začátku. Brzy se totiž ukáže, že „strašení Řeckem“ nebylo žádné pohádkové volání „vlk, vlk“ a že „řecká lež“ se promění v truchlivou řeckou pravdu, až se řecká ekonomika definitivně zhroutí. Politické důsledky pro naši scénu jsou nepředvídatelné. Zatím se zvolna suneme na křídlo skeptiků, kteří na mezinárodní pomoc pohlížejí nevlídným okem. To samozřejmě může vládě přinést cenné body u veřejnosti za situace, kdy nálada – dle slov miliardáře Babiše – dosahuje maximálního stupně nasranosti. V tomto ohledu nemá sociální demokracie mnoho co nabídnout, nebo to přinejmenším nedala zatím najevo.

Žádná senzace tedy po středeční ká devítce nenastala a to je dobře – z jednání vzejde upytlíkovaný kompromis a ten bývá cennější než halasné vítězství, které se vzápětí promění v prohru.