Prezidentův expertní tým jednal v neděli o obranných otázkách. Ministr obrany Stropnický pak připomněl na tiskovém brífinku, že armádní rozpočet by měl meziročně stoupat o 4,5 miliardy. Je to hodně nebo málo?

Především jsou pryč doby, kdy se armáda pokládala za jakýsi přežitek. Však taky podle toho dopadala a je to doslova zázrak, že se v té atmosféře nerozpadla vůbec. Jistě by se to i stalo, nebýt našeho členství v NATO. Přece jen tu jsou smlouvy a závazky. My je sice neplníme – náš závazek je 2 procenta HDP na obranu, jsme na polovině tohoto závazku, nicméně je tu snaha to navýšit. Vládní koalice plánuje do roku 2020 navýšit rozpočet na 1,4 HDP. To by znamenalo třiasedmdesát miliard oproti současným 49 miliardám.

Stropnický hovořil o chystaném nákupu bojových vozidel, děl, vrtulníků a radiolokátorů. Ona se ale obranná doktrína bude muset pod vlivem okolností nutně měnit. Rusko zvyšuje nátlak ve své hybridní válce. Diktátorské režimy mají sklony podceňovat režimy demokratické. Pokládají je za slabé a ony se tak velmi často i chovají, po určitou mez. Za tou mezí se diktatura hroutí, kdežto demokratický režim prokazuje podivuhodnou odolnost a životaschopnost. Moskevští komunisté jistě byli dlouho přesvědčeni, že změkčilý Západ se jim podvolí. Současné samoděržaví bezpochyby podléhá podobnému omylu, proto ten tlak. V hybridní válce ale nelze spoléhat jen na obrněnce a děla.

Jsou zde i jiné hrozby. Rakouský prezident Fischer v neděli odhadl šanci na úspěch právě uzavřených dohod EU s Tureckem na 35 procent. Ono na ten Plán B v Makedonii nakonec může dojít a ten se neprosadí jen vysláním hrstky policistů. Jakpak dlouho by tam asi mohli vydržet, mimo jiné, když mají za zády skupiny rozhořčených aktivistů číhajících na sebemenší záminku k povyku? Koncept obrany vnější hranice bude muset být veden podle jiných pravidel, než jaká zajišťují pochod slávistických fanoušků Prahou.

Zaujalo mě

Belgičané po čtyřech měsících dopadli hlavního autora masakru v Paříži před čtyřmi měsíci. Co je ovšem šílené, je to, že tento opovrženíhodný zločinec v klidu žil mezi svými v bruselské čtvrti Molenbeek. Kdyby byla pravda, že terorismus je jen nějaký omezený výstřelek, že je to anomálie bez podpory muslimské většiny, pak by vrah v Molenbeeku neobstál ani tři dny, protože by ho rozhořčení souvěrci vydali policii. Jenže oni ho nevydali. Oni ho skrývali do poslední chvíle a zásobovali ho pizzou.

Zde ovšem žádné helikoptéry nepomohou. Roste tu podhoubí pro městskou gerilu, která se stane trvalým jevem v těch zemích, jež vznik podhoubí připustí.