Skupina Přátel koheze loni na podzim apelovala na Evropskou komisi, aby nekrátila objem peněz na kohezní politiku. Komise chce peníze snížit o deset procent. Nyní se v portugalském městě Beja sešli kohezníci znovu, včetně zástupců Česka vedených premiérem Babišem. Jde o 37 miliard eur, o které komise chce peníze skrouhnout. 

20. února začne mimořádný summit, který bude řešit rozpočtový rámec na roky 2021 až 2027. Jde o fond soudržnosti, přičemž na čerpání má nárok členský stát, který nedosáhne 90 % průměru HNP Evropské unie.

Bude to tuhý boj, jelikož kohezní fondy jsou určeny na rozumné infrastrukturní projekty, kdežto preferovaný zelený plán jde skutečně jinými cestami. V této souvislosti se jistě bude hodně mluvit a psát o tom, kolik Česká republika z EU dostává. V roce 2018 to bylo 45 miliard, loni 69 miliard přebytku oproti odvodům.

K tomu je ale dlužno podotknout, že zejména infrastrukturní projekty pomáhají hospodářské činnosti na území České republiky a ta je z velké části v režii tradičních členů Unie. Jim odchází na dividendách – čísla se liší – mezi dvěma a třemi sty miliardami korun. Takže když se v této souvislosti pohrdavě mluví o tom, že takové Česko má unijní rozpočet jako bankomat, tak se na to dá odpovědět, že Česká republika slouží jako oslíčku otřes se.

Oba argumenty jsou ubohé. Pravda je taková, že se Česká republika a s ní i ostatní státy někdejšího ruského koloniálního systému vzpamatovávají a ještě nějakou dobu se budou ze socialistického experimentu zotavovat. Západní státy jim v tom pomáhají a mají z toho ten benefit, že se jim otevřely nové trhy a investiční příležitosti s kvalitními, ukázněnými a nestávkujícími pracovníky. Ať to tak zůstane, ať se doposud pozitivní vývoj zachová a neotravujme se vzájemně imbecilními výčitkami.