Šest hlasů chybí Nečasovi, aby prosadil ve sněmovně vyšší daně. Šest poslanců Nečasovy vlády se rozhodlo hlasovat proti novele, která zvýší DPH. Přispěl k tomu jistě i Václav Klaus svým rozhodným odporem proti pokusu snížit deficit zvýšením daní.

Petr Nečas se rozhodl předložit návrh znovu, pokud neprojde, a spojit s ním hlasování o důvěře vládě. Spoléhá na to, že vzpurní poslanci nebudou riskovat odchod k civilnímu povolání a poslušně zvednou ruku. Což je předpoklad podložený dosavadními zkušenostmi. Zásady se lámou, jakmile jde o poslanecký plat, prebendy, vliv a přístup k penězovodu.

Zakládá to podklad k mudrování o slabosti nebo neslabosti Nečasovy vády. Podstata je ale, myslím, o patro hlouběji.

Je těžké přesvědčovat voličskou veřejnost, že rozpočtový schodek ve výši 100 miliard je oslnivý příklad hospodárnosti. Je lhostejno, kdo to zavinil, zda je to dědictví nebo výsledek krize anebo zda je to v vliv záhrobních sil. Schodek 100 miliard je šílený a trvale neudržitelný. Selský rozum napovídá, že rozdíl mezi schodkem 100 miliard a 120 miliard je asi takový, jako jestli stojíme ponořeni v žumpě po ramena nebo po bradu. Každému je přece jasné, že příště to bude po nosní dírky a přespříště nad hlavu.

No a jestliže Nečas prosadí zvýšení DPH, nebude slaven jako zachránce rozpočtově odpovědného hospodaření, ale jako pravicový politik, který zvýšil daně a zavedl milionářskou daň.

Jiná věc je, že v dané situaci Nečas těžko může dělat něco jiného, než dělá. Není to bezradný premiér, nebo JENOM bezradný premiér. Ona je sama ta situace bezvýchodná, a tudíž rady k ní není.