To, co se dělo ve sněmovně, je předobraz toho, co se bude dít v příštím období. Opozice, tedy sociální demokracie, protože komunisté jsou nyní odsouzeni k roli statistů do počtu, bude využívat především své většiny v horní sněmovně, aby schvalování vládních předloh zdržela. Škrty budou bolet a bolest je dobrá munice pro opoziční kanóny. Musel by se stát zázrak v podobě zásadního hospodářského oživení, aby současná vládní sestava měla šanci na vítězství v příštím volebním období. Jde o to, že rozpočet je natolik zatížen výdaji ze zákona, že bude nutno zákony měnit, jinak poroste, i kdyby k hospodářskému růstu došlo. Stručně řečeno, trvale žijeme nad poměry. Podle receptu sociální demokracie vede cesta k ozdravení přes zvyšování daní. Ti, kdo daně neplatí vůbec anebo mají jistotu, že by se jich zvýšení přímo netýkalo, vnímají ten nápad sympaticky.

Nicméně, obecně vzato je na tom všem jedno sympatické. Je odedávna úlohou parlamentu dohadovat se o daních. Kvůli tomu parlamenty vznikly. Naše zákonodárné sbory se po léta zabývaly spíš procedurálními otázkami než podstatnými tématy. Ano, to, co se nyní v parlamentu dělo, je ta skutečná a správná práce parlamentu. Volič rozhodne, který koncept je mu bližší a který koncept podpoří. Politik má za úkol voliče o správnosti jím zastávaného konceptu přesvědčit, vysvětlit mu, o co jde, a reálně ukázat perspektivy.

Tak by to mělo být, netřeba dodávat, že k takto ideálnímu stavu máme daleko. Ale optimisticky vzato, velmi trnitými a klikatými cestami se blížíme.