Schválen byl většinou nikoli zdrcující, nicméně přesvědčivou 104 ku 70. Byl zde samozřejmě svár kolem schodku – ten byl na příští rok stanoven na 60 miliard. Letošní rozpočet končí v slušném přebytku a taktéž byl plánovaný jako deficitní.

Ona je ta bitva o přebytek nebo deficit hodně jenom mediální show. Chystané přidání důchodcům 300 korun měsíčně reprezentuje 14 miliard korun, tedy skoro čtvrtinu diskutovaného deficitu. Tři sta korun měsíčně, to je pro jednotlivce bagatela, to je dvanáct lístků do tramvaje. Ale pro deficit je to výrazná zátěž. Z toho je zřejmé, na jak tenké hraně celý ten rozpočet balancuje a že se tu počítá s tím, že jde o cifry za horizontem naší osobní zkušenosti.

Správně tedy nazval předseda ODS Fiala tento rozpočet rozpočtem promarněných příležitostí: dobrá hospodářský situace spolu s minimální nezaměstnaností je nevyužita a pokračuje politika budování vševládného státu s obrovským přerozdělením za astistence obludného množství úředníků.

Podivnosti kolem Forejta

Velcí se hněvají a občan žasne. Kancléř Forejt odchází údajně na vlastní žádost a je mu okamžitě vyhověno s tím, že prezident veřejně oroduje za místo velvyslance ve Vatikánu. A exprezident Klaus se okázale rozčílí nad likvidačními praktikami – ale kdo je nositel těch likvidačních praktik? Pražská kavárna? Páter Halík? Nebo ministr Herman ruku v ruce s dalajlámou? Celá ta aféra se propadá do jakéhosi nepochopitelna, které má jediné vysvětlení – monumentální chaos na Hradě vyvolaný tím, že ryba smrdí od hlavy.