Německý ministr financí Wolfgang Schäuble se účastní v Praze zasedání širšího vedení Evropské lidové strany. Na tiskové konferenci zabědoval nad současnou situací, kdy klesá důvěra v unijní orgány a sílí nacionalistické tendence. Opakoval slova o nutnosti spolupráce a o hledání evropského řešení.

Jádro problému je ovšem v tom, že to všechno jsou jenom slova, že i jeho vystoupení bylo v souladu se zavedenou praxí – mluvit a předstírat, že to jsou činy. Zadrátovaná hranice je pitomý čin, ale je konkrétní a nese nějaký efekt. Řeči o nutnosti společného postupu jsou jenom řeči.

Pozorovatelé si všimli, že Schäuble nepráskal při svém vystoupení rákoskou a neposílal nikoho na hanbu. Jistě bere v úvahu i poslední vývoj, kdy došlo k pozoruhodnému sblížení Británie s Polskem – obě země si docela notují a spory jsou jen ve věci sociálních dávek: chytří Poláci si odkroutí pár let v Anglii a pak se vrátí domů a nechávají si sociální dávky britského střihu posílat na konto. Což se Britům pochopitelně zajídá. Jinak ale jsou obě země zajedno v tom, že je třeba méně Evropy, nikoli více Evropy. Vzhledem k tomu, že to „více Evropy“ se realizuje v šikaně a budování vzdušných zámků, Poláci s Brity asi nebudou dlouho ve svém postoji osamoceni.

Řeči o nutnosti upevnění vnějších hranic Schengenu jsou jen řeči. Vyslání vojenských jednotek by byl praktický krok.

Jenže řečnění je snazší a hlavně pro kariéru méně nebezpečné než armádní rozkaz.

Ono k němu stejně dojde, jistě už příští rok, ale než se to stane, budeme muset ještě nějakou tu litanii přečkat.

Zaujalo mě

Všímám si toho v poslední době čím dál častěji – jak redaktoři českého rozhlasu ztrácejí schopnost vyslovit jedinou větu bez přeřeknutí nebo dokonce blábolu. Jistěže tam jsou zkušení matadoři a těm se to nestává, ale těch nezkušených breptalů přibývá. Vysvětluju si to tím, že tam jsou tak mizerné platy, že rozhlas musí nabírat lidi málo kvalifikované. Nebo je důvod jiný, ale výsledek je poslechuhodný.